Anna Kunešová
23. 1. 2024
clock
4 minuty
video
Nepřehlédnutelné oblečení a účesy, ale především nezaměnitelný hlas s velkým rozsahem. Tak se dá ve stručnosti popsat zpěvačka Jana Kratochvílová, která nedávno oslavila neuvěřitelnou sedmdesátku. Rozhodně se na ni nezapomnělo, ačkoli přesně o to minulý režim po její emigraci usiloval.
I když se zlínská rodačka proslavila muzikou na pomezí popu a rocku, hudebně původně mířila úplně jinam. Hrávala na housle, a to velmi dobře. Během dospívání ji ale zlákala kytara a moderní hudba a u toho už zůstalo. V sedmdesátých letech postupně vystřídala několik hudebních uskupení, vystupovala s lidmi kolem Petra Hanniga, Josefa Laufera, přidala se k Jazz Q Martina Kratochvíla, nějaký čas zpívala i s Kroky Františka Janečka, aby nakonec založila vlastní doprovodnou skupinu Motor.
Hlavně ne kapradinu
Roku 1980 nazpívala Jana Kratochvílová svůj nejslavnější kousek, písničku V stínu kapradiny, kterou ještě relativně nedávno na koncertech odmítala se svou nynější kapelou Illuminati.ca zpívat. Znovu na milost ji vzala až před pár lety. Hraje ji ale v poněkud tvrdší hudební úpravě ve srovnání s původní verzí.
VIDEO: Poslechnout si novou verzi písně můžete ve videu.
Zdroj: Youtube
Ona sama je autorkou hudebního motivu a píseň si původně sama i otextovala. Nedávno vzpomínala, že se tak stalo na pražském Vyšehradě, kde tehdy bydlela. Když měla čas, zalezla tam i s kytarou na strom, kde vydržela celé hodiny, a skládala.
Jenže text neprošel. Jednak nebylo obvyklé, aby si zpěvačky a zpěváci psali texty sami, navíc vadila i provokativní Kratochvílová jako taková. Nepomohlo ani to, když text o boji s drakem, který chce zničit zemi, nazvaný Poslední víla, zkrátila z původních asi patnácti slok na pět.
Píseň otextoval populární normalizační autor Pavel Vrba a Kratochvílová mu nemůže přijít na jméno, protože s jeho slovy nikdy nesouzněla. Říká, že například vůbec nechápe, kde se v písni o víle vzal zbojník. Mezi její další hity patří třeba songy Dlouhá bílá žhnoucí kometa nebo Copánky.
Z Irska do emigrace
Počátkem osmdesátých letech měli s kapelou Heval na repertoáru také písničky s reggae nádechem, které zněly jinak než většina tehdejší hudby. A jiná byla na první pohled i Jana Kratochvílová, takže socialisticky režim s ní, její muzikou a jejími výstředními outfity měl čím dál větší problém. Proto se například některá videa, která natočila, nikdy nevysílala.
V roce 1983 jí sice povolil účast na mezinárodním hudebním festivalu v Irsku, kde uspěla s písní Demon Me, aby o ní vzápětí rozšířil informaci, že emigrovala. Vraceli se zrovna s kolegou Pavlem Trnavským zpátky, když je v Londýně tahle informace zastihla. Domů nemohla, protože by jí tady za opuštění vlasti hrozilo vězení, a tak se rozhodla požádat v Anglii o azyl. Alespoň takhle to umělkyně opakovaně líčila, i když podle některých dokumentů a výpovědí se zdá, že odchod do zahraničí plánovala. O rok později za ní přijel i její přítel, bubeník Jiří Hrubeš, který hrával třeba s Pražským výběrem.
Jana Kratochvílová se hudby nevzdala ani na ostrovech, kde postupně vystupovala pod různými jmény a pseudonymy. Nicméně s přezdívkou Jana Pope, kterou pro ni tlačil zahraniční vydavatel, se nesžila. Chtěl po ní popovou hudbu, což odmítala, proto se také nakonec nepohodla také s Polydorem, který měl v polovině osmdesátých let vydat její desku nazvanou Bohemian.
Nemocná matka a sebevražda bratra
Prosadit se v zahraničí bylo těžké a složité byly podle vzpomínek Kratochvílové i jiné věci. Když žila v Anglii, onemocněla její matka rakovinou, ale Janu za ní pustit nechtěli. Nakonec se jí podařilo dosáhnout naopak toho, aby mohla ona přijet do Británie. Jeden z Janiných bratrů navíc spáchal sebevraždu, ona sama to přičítá i své nucené emigraci.
Hudebně tíhla spíše k new age a dalším alternativním životním i hudebním směrům, ale nevyhýbala se třeba ani heavy metalu. V devadesátých letech se na podiích v zahraničí i v Česku postupně objevila coby Z. Goddess, Zuru, Heretyka, poslední roky vystupuje coby Uriel. A stále dokáže budit pozdvižení všude, kde se objeví.
Zdroj: vlasta.cz, spark-rockmagazine.cz, Headliner, denik.cz,
