Jana má dvě děti a jejich výchova jí občas dá pořádně zabrat. A to děti chodí do školky. Ty nejhorší starosti Janu teprve čekají. O to víc ji šokovalo, že její kolegyně touží pár let před padesátkou po miminku.
Nejdříve jsme s manželem uvažovali, že bychom si pořídili ještě třetí dítě, až mladší dcera půjde do první třídy. Ale když vidíme, kolik starostí obnáší výchova dvou potomků, od nápadu jsme upustili.
Nebudeme si komplikovat život. Děti máme krátce po sobě, obě chodí do školky. Konečně nejsme uvázaní na pískovišti před panelákem. Mladší dcera už zvládne celodenní výlet a my jako rodina si konečně můžeme zase užívat relaxu v přírodě a naplánovat si dovolenou. Letos se chystáme poprvé k moři. A vlastně jsem spokojená i v práci. Dopoledne si psychicky odpočinu od dětí a o to větší chuť a sílu hrát si mám odpoledne.
Za rok nám se starším synem začne škola, a tak je letošek posledním rokem bez každodenních povinností. A jestli bude syn po tatínkovi, užijeme si. Manžel totiž školu bojkotoval a rodiče se s ním museli každý den intenzivně učit. O to víc nechápu svou kolegyni v zaměstnání. Sedíme spolu v kanceláři. Majka brzy oslaví 44. narozeniny. Občas ji už něco bolí, často si stěžuje na migrény a oproti mně má i o dost méně energie.
Jenže před rokem se Majka seznámila s mladším bezdětným mužem. Ona sama má dvě skoro dospělé děti. A světe, div se, intenzivně se snaží o miminko. Prý ještě půl roku tomu nechají volný průběh a potom si sjednají termín v centru reprodukční medicíny. Majka se mnou svou situaci řešila. Plakala, že by si miminko oba moc přáli, že by je to omladilo a dalo jiskru do života.
Já na tyto snahy postarších žen mám dost radikální názor, a když jsem ho velmi jemně Majce sdělila, už se na toto téma nebavíme. Myslím si, že je to nezodpovědnost. Možná se jí podaří otěhotnět a přes vysoké riziko problémů vzhledem k jejich věku donosit zdravé miminko. Ale tím to všechno jen začíná. Pár let se bude zdát, že je to v pohodě. Ale Majce bude skoro šedesát, když bude dítě v deváté třídě.
Roky budou naskakovat a sil bude ubývat. Tak to prostě je. A v šedesáti být rodičem puberťáka a řešit střední školu? Tak to vidím černě. Navíc to je doba, kdy Majka bude řešit třeba i zdravotní problémy svých rodičů a bude muset síly rozložit i tímto směrem. A nedej bože, když se i Majka bude potýkat s nějakým zdravotním problémem. Ano, čtu názory, že může onemocnět nebo zemřít i mladý rodič. To je pravda, ale statisticky je to méně pravděpodobné.
Navíc ani Majčin partner už není žádný mladík. Je mu čtyřicet. A výchova dítěte nekončí v osmnácti. Mnohdy děti studují vysokou a potřebují pomoc rodičů. Nejen finanční, ale i mentální, a vytvořené rodinné zázemí. Takže před sedmdesátkou neustále řešit výchovu dítěte, ač dospělého, bude zcela jistě náročné. A nesmím zapomenout ani na skutečnost, že Majka bude zároveň babičkou od starších dětí. Bude mít sílu ještě na vnoučata? A to zcela ignoruji pocity dítěte, které se může za přestárlé rodiče stydět nebo vnímat, že už na výchovu a pomoc nemají sílu.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
