Galina byla vychována tradičně. Otec se staral o dům, zatímco matka obhospodařovala domácnost. Galina se chtěla naučit všechno, aby otci dokázala, že muže nepotřebuje. Povedlo se jí to?
Rodiče mají pevně nalinkovaný vztah. Máma se stará o domácnost ve smyslu vaření, pečení, úklidu a tak, zatímco táta je ten, kdo opravuje věci a kutí. Ne že by jeho vynálezy byly vždycky použitelné, ale máma mi celý život říká, že pokud je chlap spokojený, neměla bych mu do toho kecat.
Co jsem začala chodit na střední školu a tátovi nějak docvaklo, že si asi jednoho dne najdu známost a možná se i vdám a budu mít rodinu, poslouchám jen, jak je neuvěřitelně důležité, abych si našla někoho, kdo je zručný. Táta se prostě rozhodl, že ze mě udělá mámu a že budu potřebovat někoho, kdo za mě odvedl manuální práci.
Máma mě samozřejmě naučila všechny domácí práce, ale už jako malá jsem se chtěla naučit i věci, které dělá táta. Protože jsem jedináček, doufala jsem, že mu tím polichotím a strávíme spolu víc času. Ale jediné, co jsem kdy od táty slyšela, bylo: „Galinko, to je práce pro mužský. Ty jdi za mámou a nauč se vařit.“
Chtěla jsem se do nejdřív osamostatnit
Dlouho jsem nemohla uvěřit tomu, že můj táta žije v 21. století, ale postupem času jsem se s tím smířila. Většinu těch „mužských prací“ jsem se naučila sama a po maturitě si koupila jako dárek akuvrtačku, abych si měla čím pomoct, když se budu stěhovat do samostatného bydlení.
Táta i máma se divili, co mě to vzalo, že chci hned po škole bydlet sama, ale já byla rozhodnutá tátovi ukázat, že se o sebe dokážu postarat a chlapa k tomu nepotřebuju.
První týdny byly krušné. Jednak proto, že pračku jsem sice uměla zapnout, ale už ne zapojit, a byla jsem schopná uvařit, ale když mi plynový sporák zničehonic přestal fungovat, bála jsem se, že vyhodím celý dům do vzduchu, ačkoli jsem necítila plyn a očividně neucházel. Na rozdíl od táty ale žiju v 21. století a mám YouTube.
Největší výzva přišla, když mi po několika měsících přestal odtékat sprchový kout. Použila jsem všechny známé triky, zkusila jsem jedlou sodu s octem, pak chemické přípravky, ale nic nefungovalo. Volala jsem i domácímu, který mi řekl, že pokud jsem to ucpala a bude se muset rozkopat koupelna, budu to platit.
Nebudu lhát, že jsem nepanikařila. Netušila jsem, co dalšího můžu dělat. A tak jsem nakonec polevila a rozhodla se zavolat tátovi. Jako první mi řekl, že přijede, ale to jsem nechtěla. „Tati, já se o sebe chci postarat sama a ne že pokaždé, když budu potřebovat, přijedeš a budu poslouchat, že bych si měla najít chlapa.“ Pochopil a podle jeho instrukcí se mi povedlo odkrýt odpad, ale dál jsem se nedostala.
Táta nakonec stejně musel přijet a musel mi pomoct, ale světe, div se, ani jednou z něj nevypadlo, že bych si měla někoho najít. Dokonce mi i konečně vysvětlil, jak se co dělá, jak se jaké nářadí používá a já už jen doufám, že příště to opravdu zvládnu bez něj.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
