Jiřina Anna Jandová se už léta nemůže zbavit nálepky: Dcera Dalibora Jandy, a proto se rozhodla začít se prezentovat jen svými křestními jmény: „Na plakátě jsem jenom Jiřina Anna. Mám s tátou skvělý vztah, ale nechci s ním být za každou cenu spojovaná,“ svěřila se se smíchem.
Můj táta všechno zvládá
Ráda bych vám přestavila svoji novou kamarádku, Jiřinu Annu… Jak ti lidé říkají, Jiřino nebo Ančo, Andulko…
Většinou Jiřino. Anna jsem dodatečně, takže když mi někdo přeje na Annu k svátku, moc na to neslyším. A jsem ráda, že jsi řekla jen: Jiřina Anna, právě jsem si nechala vyrobit nové plakáty na koncerty a použila jsem jenom křestní jména: Jiřina Anna.
Proč?
Protože si říkám: „Kdo ví, tak ví, kdo má se mnou problém, protože jsem dcera Dalibora Jandy, má ho stejně, a kdo to neví, tak ho to možná překvapí!“ Takže jsem Jiřina Anna. A jsem ráda, že se ti povedlo mě tak představit.
Nicméně si povídáme u tvého táty, Dalibora Jandy, na zahradě, kde jsi dlouhá léta žila…
Já tady pořád žiju. Už mám svůj byt, tak mám teď vlastně dvě bydliště a je to pro mě veselejší. Ale abych řekla pravdu, občas ses tady cítím jako na návštěvě, protože on všechno perfektně zvládá.
Dalibor Janda je sběratelem odjakživa
Co říkáš na tátovu zahrádku, na jeho sbírku kuriozit – co třeba takový obří lev? Tamhle je jeden panovník, támhle druhý panovník… Máš také sběratelské sklony?
Táta už mě pomalu zasvěcuje. Dříve jsem byla hodně proti, nechápala jsem ho, ale teď už o jeho vášni hodně mluvíme, hlavně pokud jde o numismatiku. Ze začátku jsem na to koukala: „O co vlastně jde?“ ale pak jsme jeli na nějaké numismatické akce a mně to přišlo hodně zajímavé. Potkala jsem tam i prima lidi, kteří jsou úplně jiní než lidi v šoubyznysu. „To není úplně špatné…“ říkala jsem si.
A máš vztah k sochám, které jsou roztroušené tady na zahradě?
K těm zas tak velký vztah nemám, ale táta je nabušený informacemi, takže pozor! Fakt je dobrý a je fajn si občas poslechnout něco málo z historie, o které toho ví spoustu.
Vnímala jsi ho takhle i jako malá holka?
Vlastně jo. Naši koupili tenhle dům, když mě máma čekala, narodila jsem se sem a k domu mám vztah. Když se řekne: Doma, tak je to pro mě tady. Jsem tím obklopená odmala, když jsem začínala brát rozum, tak táta polevil v práci a hodně nabíral na obrátkách ve svých koníčcích.
První nástroje, noty, studio
A jaký měl na tebe táta vliv jako muzikant, zpěvák?
Jasně že velký. Odjakživa jsem se pohybovala kolem muzikantů, chodila na koncerty, ale dlouho jsem se styděla to sama dělat. To jsem si neuměla představit. Ale líbilo se mi být mezi těmi lidmi, vnímat atmosféru, vidět, jak koncerty probíhají, pohybovat se v zákulisí, to všechno jsem si otipovala a věděla jsem pak, do čeho jdu. Ale vlastně ani nevím, jak to přišlo, kdy jsem se rozhodla zpívat, si nevzpomínám. Začala jsem sama skládat muziku, a to byl pro mě asi ten moment, kdy jsem si uvědomila, že mám něco vlastního. Že něco vytvářím. Že je to ono.
Předpokládám, že hraješ na nějaké hudební nástroje, na jaké?
Táta mě nutil hrát na piano, a to mě fakt nebavilo, chodila jsem tam nerada a nebyla jsem moc dobrá. Noty a etudy, to je za trest. Ale mám nějaké základy a dneska se mi to, třeba ve studiu, hodí. A pak jsem se učila hrát na kytaru, to už dobrovolně.
Pamatuješ si na svoje první natáčení ve studiu? Kde to bylo?
Na to se nedá zapomenout! Bylo to v Průhonicích, dodnes tam, u Michala Pešouta, točíme a občas s námi Michal jezdí i na koncerty. Bylo to fajn, Michal byl v pohodě, věděl, že je to moje poprvé. Bylo to lepší, než kdybych vlítla někam mezi profíky, kteří by mi nakládali. Ale když si tu svoji první nahrávku dneska poslechnu, tak si říkám: „Jééééžiš. To bych dneska udělala jinak…“
Dokonalá jednotka, Dalibor Janda a Jiřina Anna
Co zpíváte spolu s tátou, jaké máte duety?
Třeba na Vánoce jsme udělali suprový duet. Není aktuální, já vím, ale ono zase přijde, na Vánoce třeba… Ta písnička je docela úspěšná, zadařila se, ačkoli jsme ji natočili z legrace. A pak je úspěšná písnička Pátý perný den, kterou hrajeme na koncertech a máme ji rádi my i diváci.
Daří se ti?
Já myslím že určitě. Letošek je hodně zajímavý, navázala jsem nové spolupráce, právě proto, že jsem byla hodně svázaná s tátou. Takže vznikly písničky s Xindlem x, s Jirkou Burianem, Kapitánem Demem, který mi dělal producenta u posledním písničky a naposledy jsme složili písničku společně s Raegem. Je to úplně jiný pohled, jiná studia, jiné prostředí, má to jiný sound, takže se posouvám trochu jiným směrem, i já už jsem trochu jiná… Už jsem pochopila, co mě v hudbě baví, kam chci směřovat. Ale pořád se tím bavím, muzika není to pro mě alfou a omegou mého života, že bych do toho bušila za každou cenu, aby se něco dělo. Beru to rekreačně. Na koncerty si občas nevezmeme šoféra a já tátu vozím. Vždycky řekne: „Nebudeme nikoho brát,“ a já na to: „Dobře, já to odřídím.“ Takže jsem někdy šofér, jindy manažer nebo spolupracující zpěvačka… Zkrátka je to fajn.
Takže se dá říct, že jste s tátou dokonalá jednotka…
Je to tak! Někdy si lezeme na nervy, ne že ne, ale jsme dokonale zajetí. I tak je kolem nás velký tým lidí, muzikanti, zvukaři, manažer skvělý, ale přesto si někdy říkáme: „Pojedeme sami, v klidu.“
A prozradíš, která písnička je teď tvojí srdcovou?
Je to moje poslední písnička, kterou jsem složila s Raegem a jmenuje se: Měla jsem ti říct, tak se na ni na Youtube kdyžtak mrkněte!
Na návštěvu magazínu u Dalibora Jandy a jeho dcery Jiřiny Anny se podívejte do galerie.
