Všichni už dávno víme, že přítel Google nám v mnohém může
pomoci. Ale je to přesně podle hlášky: Dobrý sluha, špatný pán. Když mu totiž
věříme až moc, pak se nám to může pěkně vymstít.
Uvázal jsem si na krk balvan. A vypadalo to tak slibně! Krásné děvče krev a mlíko, žádná vychrtlina, plná chuti do života. Aspoň to tak vypadalo – ale to jsem se šeredně mýlil.
A byla svatba. Věřte nebo ne, po pár měsících známosti mě
moje milá nahnala do chomoutu. Žila sama, rodiče měla někde na Slovensku. Podle jejich slov žádný
zvláštní zájem o ni nejevili. A byla prima, proč bych do toho
nešel? I když, jak o tom tak přemýšlím, trochu nátlak tam byl. „Miláčku, žiju tady v Česku už dlouho a potřebovala bych to trošinku zlegalizovat… a no a milujeme se, ne? Tak bysme se mohli vzít.“ Tak nějak to na mě zkoušela,
nejlépe v poloze ležmo a – dosáhla svého. I když sexu jsem si moc neužil,
protože občas ji něco bolelo – tu hlava, tu záda, tu ruka…
Vzali jsme se (jen se dvěma svědky a pár kámoši v závěsu)
a Ilona se ke mně nastěhovala. Do té doby jsme se vídali spíš venku,
pokud jsme nehupli do postele, ale většinou to bylo jen o víkendech. Jsem hodně
zaměstnaný, takže na nic moc nebyl čas. I to byl jeden z důvodů, které
Ilona uvedla, když mě lovila. Abychom spolu mohli být pořád. A taky že by nemohal
s někým žít jen tak na hromádce. Tak jsem podlehl. Pár dní po svatbě bylo
všechno fajn a pak, v sobotu ráno, Ilona začala kňourat: „Hrozně mě bolí hlava, na ten výlet bych asi radši nešla…“ Politoval jsem ji a šel jí
uvařit čaj.
Když jsem se vrátil do ložnice, ležela v notebooku a začala mi
vyjmenovávat všechny nemoci, které začínají bolestí hlavy. Počínaje migrénou,
konče covidem a mezitím nechyběl ani nádor! Ulehla a proležela celý víkend. Za
týden se situace opakovala, to ji zase škrábalo v krku: „Angína, žaludek, štítná žláza a určitě rakovina hrtanu!I“ vyjmenovala. Ach jo!
Uběhlo několik měsíců, kdy byla Ilona soustavně obtěžovaná nějakou
bolístkou, ale ještě pořád to bylo snesitelné. Mezitím průběžně obtěžovala svoji
lékařku, která ji zásobovala léky. Nevím, jestli jí věřila, že jí něco je, já
už jsem tomu moc nevěřil. Protože večer si stěžovala, ráno jí nebylo nic.
Mezitím ovšem prolustrovala díky Googlu všechny nemoci, které přicházely v úvahu.
A byla spokojená.
Vrcholu ovšem její údajné zdravotní problémy dosáhly ve chvíli,
kdy si vyžádala záchranku. Tak moc ji bolelo břicho, že to nebylo k vydržení!
Přijela. Odvezla ji. Domů jsem ji vezl já. S diagnózou – větry. A i s tím
byla schopná nejen ležet, ale polemizovat. „Kdoví co mi je, třeba mám zauzlovaná střeva, ti doktoři jsou ale břídilové!“
Už vím, co je Kyberchondrie
a taky vím, že je to mnohem horší než obyčejná hypochondrie, protože my
sami toho zdaleka tolik jako doktor Google nevíme! Co ale vím a co poradil mně
je, že na řadě je ne internista nebo chirurg, ale psychiatr. Jinak se z toho
Ilona nedostane. A ani já.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
