Dalibor se zaťatými zuby sleduje svého syna. Kamil od střední školy rád nosil šperky, teď na vysoké se líčí a lakuje si nehty. Dalibor to nechápe. Synovy argumenty ho spíše pobuřují, než aby je akceptoval.
S manželkou vychováváme tři děti. Všechny stejně. Dcera i nejstarší syn se chovají standardně, ale nejmladší Kamil je extravagantní.
S manželkou jsme hodně času trávili s dětmi v přírodě. Sportovali jsme – v zimě lyže, v létě kolo nebo turistika. Děti jezdily na tábory. Celou základní školu jsme se jim hodně věnovali a vedli je k aktivnímu způsobu života bez mobilu a televize. Na střední bylo znát, že naše děti částečně ovlivnil kolektiv spolužáků. Dcera si založila účty na sociálních sítích a často tam přispívá fotkami z výletů. Starší syn zase rád večer zapařil s kamarády nějaké počítačové hry.
Mladší syn Kamil chodil na brigády a rád četl knihy, ale ze všech našich dětí byl nejvýstřednější. Účesy střídal podle toho, kterého interpreta zrovna obdivoval, a rád se zdobil šperky. Nosil řetízek a prsteny. S manželkou jsme ale byli v klidu, brali jsme to jako přirozený vývoj a hledání sebe sama, potřebu se nějak v kolektivu prezentovat. Když Kamil odmaturoval, složil přijímačky na vysokou školu ekonomickou.
Už v posledním ročníku střední školy se mi zdálo, že si maluje řasy. Když jsem se ho na to zeptal, vždy mě odbyl: „Tati, nech mě žít. Moje věc. Nic špatného nedělám.“ Kamil začal studovat vysokou v Praze a bydlel na koleji. Tam se začal postupně měnit. Nejdříve k nám jezdil na víkend s nalakovanými nehty na rukou. Později nosil místo kalhot sukni.
„Kamile, jak si to mám vysvětlit? Nechceš si promluvit? Co ta sukně?“ opatrně se ho vyptávala manželka. Vždy dostala stejnou odpověď – je to módní záležitost. A ještě jsme si s manželkou vyslechli, jací jsme maloměšťáci. „Proč by sukně měly nosit jen ženy? Kde je to psáno? Mohu si nosit, co chci,“ čertil se Kamil. Netrvalo dlouho a ze zaslaných fotografií jsme s manželkou jasně zaznamenali, že Kamil se líčí. A dost výrazně.
Ptali jsme se na názor ostatních dětí. Starší syn bratra neodsuzoval, ale zároveň řekl, že by takto výstřední být nedokázal. Dcera se divila, že jsme si nevšimli, že Kamil byl vždy rád výrazný a toto je vrchol jeho stylizace. Dodala, že ve světě je naprosto běžné, že se muži líčí a nosí sukně nebo boty s vysokým podpatkem. Sice by takového partnera nechtěla, ale nijak ji to neuvádí v rozpaky. Je prý dobře, že je společnost různorodá a mizí jasně dané hranice, co je ženské a co mužské.
Kamil právě odjel z poslední návštěvy, sedíme s manželkou na terase a museli jsme si dát panáka. Syn totiž dorazil v džínách a tričku. Až sem to bylo v pořádku. Jenže měl lodičky na vysokém podpatku a na rukou černý lak na nehty. Na obličeji měl dokonale nanesený makeup včetně nalepených řas. Jsem chlap a toto se mi příčí. Nevím, zda se mi chce brečet, syna seřezat nebo se za něj stydím. Synovi se líbí ženy, není gay. Jen od dětství miluje módu a je rád unikátní, což se mu asi daří. A nám rodičům nezbývá nic jiného, než se modlit, aby k sobě našel partnerku, která bude stejného ražení.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
