Říkala jsem si, že je lepší žít sama, než prožívat jedno zklamání za druhým. Dnes jsem šťastně zamilovaná a doufám, že to tak zůstane…
Dala jsem lásce šanci
Manželství mých rodičů bylo noční můrou. Z dětství si pamatuju jejich neustálé hádky a spory. Hádali se o peníze a za co je utratit, jak trávit volný čas, dokonce i o to, co večer sledovat v televizi.
Máma často obviňovala tátu z nevěry, a jak se ukázalo, měla pravdu. Když mi bylo deset, už to nevydržel a odešel od nás k milence. Takhle má vypadat posvátný svazek manželský? Takhle má vypadat rodina?
Navzdory mým bolestným zkušenostem z dětství jsem se rozhodla dát lásce šanci. Když mi bylo 22 let, začala jsem chodit s Lukášem. Potkala jsem ho na oslavě u kamarádky. Byl milý, tak jsem s ním protančila celou noc. Začali jsme se scházet a po několika měsících jsem si uvědomila, že pro mě není jenom přítel.
Po třech letech jsme učinili zralé rozhodnutí – rozhodli jsme se spolu bydlet. Pronajali jsme si garsonku v klidné čtvrti. Byt byl malý, i pro bezdětný pár, ale byli jsme spolu neuvěřitelně šťastní. Začala jsem věřit, že to může fungovat. Říkala jsem si, že máma prostě měla smůlu. Ne všichni muži jsou jako táta. Brzy mi život ukázal, že jsem se celou dobu pletla.
Podvedl mě na naše výročí
Pamatuji si, jako by se to stalo včera. Byl 14. březen. Měli jsme slavit naše čtvrté výročí. Neměli jsme peníze na drahé dárky, ale zvláštní den vyžaduje zvláštní atmosféru. Odešla jsem z práce dříve, abych měla čas připravit slavnostní večeři. Chtěla jsem Lukáše překvapit. Místo toho jsem byla překvapená sama.
Nákupní tašky mi vypadly z rukou, když jsem zjistila, že Lukáš se v obýváku až moc dobře baví s nějakou blondýnou. Ani neslyšeli, že jsem vešla. To byl definitivní konec našeho vztahu a mé důvěry k mužům.
Byla to pro mě obrovská rána, ze které jsem se dlouho nemohla vzpamatovat. Kdyby nebylo mé kamarádky Ilony (33), nevím, jak bych to zvládla. Nakonec jsem si řekla nahlas před zrcadlem: „Jsi silná žena a nepotřebuješ muže, abys byla šťastná.“
Nedovolila jsem žádnému muži vstoupit do mého života. Když se mě někdo pokoušel sbalit, okamžitě jsem ho odpálkovala. Pokud jsem tedy zrovna nepotřebovala někoho do postele. Nejsem z kamene a mám své potřeby, které čas od času musím uspokojit. Nikdy jsem však nedovolila, aby jakýkoli vztah s mužem trval déle než jednu noc. Téměř šest let jsem se držela tohoto pravidla. Až letos se stalo něco nečekaného.
Chystala jsem se na dovolenou
Vždy jsem snila o tom, že na vlastní oči uvidím antické památky v Řecku, které jsem dosud mohla obdivovat jen v televizi. Trvalo dlouho, než se mi konečně podařilo našetřit na vysněnou dovolenou. Nakonec přišlo léto a já se nemohla dočkat dne odjezdu.
„Takto chceš jet? Bledá jako mlynářova dcera?“ zeptala jsem se sama sebe, když jsem jednoho dne stála v koupelně před zrcadlem. V Řecku bych se opálila rychle, ale mohla jsem získat letní vzhled už tady, obzvlášť když teploty byly ideální pro slunění.
Zavolala jsem Iloně a zeptala se jí, jestli by nechtěla jít se mnou. Měla na ten den jiné plány, takže odmítla. Nevadilo mi to, klidně jsem mohla jít i sama. Do plážové tašky jsem si zabalila ručník, opalovací krém, láhev vody a vyrazila k vodní nádrži na kraji města.
Ten den teploměr ukazoval teploty přes třicet stupňů a na nebi nebyl ani mráček. Počasí bylo přímo ideální. Ležela jsem na lehátku a chytala sluneční paprsky, dokud mi horko nezačalo vadit. Rozhodla jsem se ochladit se ve vodě.
Začala jsem plavat a postupně se vzdalovala od břehu. Najednou jsem ucítila silné napětí v pravém lýtku, které se brzy změnilo v ostrou bolest. Dostal jsem křeč. Snažila jsem se nohama dosáhnout na dno, ale pod sebou jsem měla jen vodu. Začala jsem panikařit a topit se. Byla jsem si jistá, že je to můj konec. Máchala jsem rukama a křičela. Najednou nastala tma a nevím, co se dělo dál…
Zachránil mi život
Probrala jsem se až na břehu. Ležela jsem na boku a vedle mě klečel plavčík. Slyšela jsem sanitku. Ani nevím, kdy jsem se dostala do nemocnice.
„Měla jste velké štěstí,“ informovala mě sestra, když jsem se probudila.
„Co se stalo?“
„Topila jste se. Kdyby nebylo rychlé reakce plavčíka, mohlo to dopadnout špatně.“
„Jsem v nemocnici?“ stále jsem nechápala, co se vlastně stalo.
„To je standardní postup v takových případech. Lékař provede několik testů. Pokud budou v pořádku, budeme vás moci propustit.“
O několik dní později jsem se vrátila k vodní nádrži. Zamířila jsem rovnou k plavčíkům.
„Dobrý den,“ pozdravila jsem nesměle muže, který mi zachránil život. „Nevím, jestli si mě pamatujete. Před pár dny jste mě vytáhl z vody.“
„Samozřejmě, že si vás pamatuji. Je hezké vidět, že jste v pořádku.“
„Vděčím vám za svůj život a chtěla jsem vám poděkovat.“
„Není za co. Je to má povinnost.“
„Kdybyste tam nebyl…“
„Omlouvám se,“ přerušil mě, „rád bych si povídal, ale musím dávat pozor na plavce.“
„Chápu. Už půjdu. Ještě jednou děkuji.“
„Končím za dvě hodiny,“ zavolal za mnou. „Jestli chcete, můžeme si pak povídat.“
Doufám, že je to vážné
Počkala jsem na něj v nedaleké restauraci. „Pojďme odsud,“ řekla jsem, když se ke mně připojil. „Za to, co jste pro mě udělal, si zasloužíte dobrou večeři.“
„Rád, ale jen pokud mi budeš tykat. Jsem Radek,“ řekl a podal mi ruku.
„Božena,“ odpověděla jsem a potřásla mu rukou.
Po zkušenostech s Lukášem jsem nevěřila na lásku. Myslela jsem, že už nikdy nikoho nebudu milovat. Ale do Radka (34) jsem se zamilovala na první pohled, jako by na mě seslal kouzlo. Prokecali jsme celou noc. Vyprávěl mi o své práci plavčíka a cítila jsem, že pomáhat ostatním je jeho životním posláním. Vyprávěl mi také o svých minulých vztazích. Měli jsme podobné zkušenosti, což náš ještě víc blížilo.
Máme za sebou čtyři rande. Už na třetím jsme se rozhodli, že to chceme spolu zkusit. Buď on, nebo nikdo. Dávám lásce poslední šanci a doufám, že tentokrát nebudu zklamaná. Za pár dní jedu do Řecka, takže se budeme muset na chvíli rozloučit. Ale po návratu se od něj nehnou ani na krok…
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
