Blažena je statečná žena. Celý život vydržela v manželství se Stanislavem. Stejně starým tvrdohlavým chlapem. Blažena si zvykla na jeho neotesanou povahu. Jenže poslední dobou bojuje s novým problémem. Stanislav odmítá jít k lékaři, ač ho evidentně trápí zdravotní problém.
Vlastně se mám nyní nejlépe, jak jsem se kdy měla. Život jsem s manželem neměla jednoduchý. Standa byl v mládí divoch.
Standa mě miloval víc jak svůj život. Uměl mi říkat plamenná slova o lásce, uměl zabezpečit naši rodinu i mě v noci pěkně pomilovat. Co neuměl bylo ovládání svých emocí. Kdekoliv. Takže když jsem neudělala něco podle manželových představ, křičel. A pak se omlouval. Když děti zlobily, manžel jim dal na zadek. Často se Standa porval v hospodě a mezi sousedy moc kamarádů neměl. Prostě Standa byl konfliktní.
Posledních pár let se Standa zklidnil. Z divokého chlapa je postarší klidný pán. Možná je to tím, že jsem přestala vzdorovat a už nic neřeším. A tím pádem život běží přesně podle Stanislavova diktátu. Možná tím, že děti vylétly z hnízda je u nás doma klidnější prostředí a Standa nemá tolik důvodů k hysterii. Ale každopádně jsem nikdy v životě nebyla spokojenější.
Byly roky, kdy jsem byla vysloveně nešťastná. Upínala jsem se na děti a jejich výchovu, starost o domácnost a snažila se vydržet intimní chvíle se Standou. Fungovala jsem jako robot. Bez emocí. Jen jsem přežívala. Bydlíme na vesnici v domě manželových rodičů, a tak myšlenky na rozvod jsem si vůbec nemohla dovolit. Ale jak říkám, blbé časy jsou za mnou a nyní jsem spokojená.
Život v důchodu si se Standou užíváme v poklidu. Vstáváme až se nám chce, dáme si snídani a přesuneme se k televizi. Potom chvíli pracujeme na zahradě, uvaříme oběd a dáváme si pravidelného odpoledního šlofíčka. Potom káva a odpoledne bez povinností. Někdy jedeme dokonce i na výlet. Prostě si život v důchodu užíváme. Jenže poslední dobou se u nás objevil problém, který mě trápí.
Nikdy jsem si nemyslela, že to řeknu, ale o manžela se upřímně bojím. Poslední dobou jsem si všimla, že Standa ráno trpí záchvaty kašle, má nezdravě našedlou kůži a málo jí. Včera jsem ho pozorovala z okna. Evidentně ho bolí břicho. Neustále se chytal za břicho a měl u toho utrápený výraz v obličeji. Večer jsem mu nalila pivo a sedla jsem si k němu: „Stando, napadlo mě, že bychom měli zajet na preventivní prohlídku. Objednám nás a pojedeme spolu.“
Standa vyletěl jako čert z krabičky. „Nikam nejdu. Jsem v pořádku. A víš jak to je. Jdeš k doktorovi a hned jsi nemocný. Ani náhodou. Doma budu“, zvýšeným hlasem mi odpověděl. Asi abych jasně pochopila, že k žádnému lékaři opravdu nejde. Opatrně jsem mu řekla, že ho pozoruji a vidím, že má nějaký zdravotní problém a bojím se o něj. Ani to nezměnilo Standovo stanovisko. Prostě jak říkám, tvrdohlavý chlap. Mě nezbývá, než jeho postoj respektovat.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
