Andrea chtěla splnit synovo přání a dovolila mu uspořádat oslavu narozenin u nich doma. Sama odjela k sestře a ponechala na synově zodpovědnosti, jak bude oslava probíhat. Po návratu ji čekalo dost nemilé překvapení.
„Mami, prosím. Fakt budu na vše dohlížet. Prosím, prosím, prosím. Moc to pro mě znamená,“ žádal mě syn Filip o povolení uspořádat oslavu jeho osmnáctých narozenin u nás doma.
„A kolik vás tu bude, Filipe?“ vyzvídala jsem. Syn mi odpověděl, že maximálně osm a budou v klidu sedět u stolu. „Mami, neboj. Budeme kecat a poslouchat hudbu. Nic divokýho. Prostě normální oslava,“ vysvětloval mi. Můj šestý smysl mě varoval, abych byla obezřetná. Jenže já chtěla synovi udělat radost, a tak jsem souhlasila.
„Filipe, ale mám podmínky. Žádná hlasitá hudba. Bydlíme v paneláku. Nebudu pak řešit stížnosti sousedů. A maximálně těch osm kamarádů. Pokecu a alkoholu tak akorát, jasný?“ dívala jsem se na syna. Ten mi samozřejmě vše odsouhlasil. V den oslavy jsem se odpoledne sbalila a jela na návštěvu k sestře.
Druhý den odpoledne jsem se vrátila domů. Už u dveří mě udeřil do nosu nezvyklý zápach. Byla to směs nelibých vůní. Překvapilo mě, že mě syn nepřišel uvítat. Když opomenu smrad, na první pohled byla chodba v pořádku. Otevřela jsem dveře na toaletu a evidentně někdo nedoběhl. V koupelně byl stržený závěs u vany.
V kuchyni jsem uklouzla po mastné podlaze a vše, na co jsem sáhla, bylo olepené. Mladí si asi dělali steaky na prudkém ohni a olej stříkal po celé lince. Na podlaze v kuchyni i obýváku se válely lahve od alkoholu a nealko pití. Syna jsem našla ležet v mé posteli. Z jeho pokoje vylezli dva kamarádi se silnou kocovinou, pozdravili mě na půl pusy a zmizeli.
V obýváku jsem našla zvratky vedle sedací soupravy a nechyběly ani na zdi. Prvotní vztek jsem rozdýchala na balkóně a šla vzbudit syna: „Filipe, vstávej, máš tu dost práce s úklidem.“ Syn vstal a bolela ho hlava. „Kamaráde, když chceš chlastat, musíš to umět ustát,“ rázně jsem zastavila jeho kňourání. Ukázala jsem mu vše, co má uklidit.
„Buď to zvládneš sám nebo si pozvi na úklid kamarády,“ sdělila jsem mu a oznámila, že jdu do obchodního centra. „Za tři hodiny se vrátím a byt se bude blýskat!“ Vyndala jsem synovi čisticí prostředky a hadry na kuchyňskou linku. Po návratu byl byt uklizený. Jen budu muset přemalovat kus zdi u sedací soupravy. Tam zůstal flek. Poprvé a naposledy jsem uvěřila puberťákům, že uspořádají setkání s normálním průběhem.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
