Kosmetika, oblečení, doplňky. Výrobci podobných věcí si každoročně přijdou na pěkný balík, přesto drtivá většina mužů nedovede dobře vypadající ženu správně zařadit. Alespoň taková je Agátina zkušenost.
Abych pravdu řekla, líčení se mi líbilo už jako malé. Ráda jsem sledovala mámu, jak se každý den připravuje do práce
a postupně před zrcadlem střídá všechny ty štětce a lahvičky… Byla to nádhera a
ještě lepší dojem přinášel výsledek. Nalíčená žena vypadá vždycky lépe než ta,
která se ráno ani neučeše a už mizí do práce. Proč by se jinak líčení vyrábělo? Přesto většina mužů nedovede upravené ženy správně odhadnout a připisuje jim vlastnosti spíš negativní.
Alespoň mé zkušenosti hovoří jasně.
S líčením ani šaty to nijak nepřeháním. Nejsem extravagantní, ale na druhé straně neexistuje, abych vyšla ven nenalíčená,
neučesaná anebo v domácím oblečku. Jsme přece kulturní
společnost a ke kulturní společnosti by měl patřit seriózní oděv. Přesto muži,
které potkávám, si pojmy jako serióznost a kultura vysvětlují jinak. Nemine totiž den, aby na mě některý tupě nezíral nebo se mě nepokoušel balit
způsobem, jako bych byla na prodej.
Nedávno jsem například procházela kolem jednoho obchodního centra. Nalíčená, učesaná, v šatech, bílé lodičky a kabelka. Nic, co by
se dalo popsat jako vyzývavé. Přesto jsem hned zkraje cesty získala
„nápadníka“. Jakýsi dělník mě hrdě zastavil a s cigaretou
v ústech cosi nesrozumitelně žvanil. Myslela jsem, že potřebuje poradit. Místo
toho z něj vypadla otázka, zda nepůjdeme na drink, a vzápětí další
nevyžádaná informace v podobě sdělení, že má doma pěkně ustlanou postel.
Mlčky jsem ho přešla, třebaže bych mu v tu chvíli nejraději dala ránu.
Podobní týpci mě ve velkém pronásledují i na sociálních
sítích. Nabídky na propojení kontaktů dostávám skoro výhradně od mužů a
upřímně, některé z nich nestačím ignorovat. Většině totiž neimponuje můj fotografický talent (na síť umisťuji fotky z cest), ale můj vzhled a touží mě dostat do postele. Dříve, když měl někdo o někoho zájem,
alespoň ho nejdřív oslovil s něčím méně okatým, jako třeba, že se znají od
vidění, a až pak pokračoval v konverzaci, na jejímž konci přišlo ono nesmělé pozvání.
Druhý člověk pak měl z podobného
způsobu „balení“ alespoň pocit určité inteligence. Jenže dnes si pánové jednoduše vytipují
cizí ženu a rovnou ji pozvou do kina, přičemž není výjimkou, že jí ještě ve
zprávách tykají, ač se nikdy předtím neviděli. Vykání a tykání je specialita
našeho jazyka, přesto si myslím, že má své opodstatnění. Minimálně to, že vám
drží dotěrné lidi od těla.
Nejzajímavější ale na všem je, že podobné „nápadníky“ mám ze
všech kamarádek a kolegyň, které se neumí ani nalíčit, jen já. Jich si prý nikdo moc nevšímá. Ale proč? Jedna kolegyně mi
pak vysvětlila, že to bude zřejmě tím, že si muži makeup a dokonalou vizáž spojují primárně s lehkými holkami. Takže,
pokud chtějí zábavu do postele, pátrají podle šminek a vysokých podpatků.
Ty jsou údajně vyzývavé.
Upřímně, co je vyzývavého na klasických lodičkách,
šatech ke kolenům a makeupu, oproti stylu některých mých kolegyň, chodících do práce v upnutých legínách na velkých zadnicích, krátkými
tričky těsně pod prsy, nenalíčenou tváří a plastovými nehty, fakt nevím.
Nejspíš budu vážně z jiné planety.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
