Užívat si fantastickou chuť čokolády v nejrůznějších podobách můžeme díky lékárníkům. Bez nich bychom si dnes neupekli kakaové řezy, neuvařili kakao, a také bychom nemohli své blízké obdarovávat bonboniérami. Všechny tyto dobroty lidé mohli poprvé ochutnat až v 19. století.
Čím tmavší je čokoláda, tím obsahuje větší podíl kakaa a méně tuku.
|
Foto: Se svolením Insighters
Jak se vyrábí čokoláda:
Zdroj: Youtube
Výrobou první čokolády se proslavil holandský lékárník Konrád van Houten (15. 3. 1801 – 27. 5. 1887). Jako první využil pro zpracování kakaové hmoty alkalické soli, aby odstranil hořkou chuť a kakaová sušina byla rozpustnější ve vodě. Je tedy kromě čokolády také otcem kakaového prášku, jak jej známe dnes, a kakao van Houten se dodnes prodává. Zasloužil se také o vylepšení metody lisování kakaového tuku z pražených kakaových bobů, a tím pádem i o rozšíření používání kakaového másla v laboratořích lékáren.
Ceny kakaa se v uplynulém roce zvýšily téměř o polovinu. Analytici varují, že porostou i nadále:
Čokoláda se stává luxusem. A zdraží ještě víc, předpovídají analytici
Vynálezcem Van Houtenova stroje a postupu lisování byl ale jeho otec Kašpar van Houten. Kombinace vynálezů
otce a syna tak vedla k masové výrobě čokolády v pevné formě, což v 19. století značně zvýšilo její spotřebu. Někteří tomu říkají demokratizace čokolády. První mléčnou čokoládu vyvinul v roce 1875 Švýcar Daniel Peter a pomohl mu k tomu objev kondenzovaného mléka. Za ním stál zase jiný lékárník, Henri Nestlé. A když už byla na světě dostupná čokoláda, od ní byl jen krůček k výrobě lahodných čokoládových bonbónů.
Od hořké k mléčné
Typické belgické pralinky by bez lékárníka také nebyly tím, čím jsou. A i když jsou belgické, lékárník objevitel byl původem ze Švýcarska. Krátce potom, když si švýcarský lékárník Jean Neuhaus v roce 1857 otevřel lékárnu v Královnině galerii neboli Galerie de la Reine v blízkosti bruselského náměstí Grand Place, upoutal na sebe pozornost tím, že balil léky do čokolády. Různé tablety a pilulky nevalné chuti obaloval do čokolády, aby zatraktivnil jejich chuť a usnadnil jejich polykání dětem i dospělým.
Před pralinkou byla praslinka
Moc se to neujalo. Kdo by chtěl jen tak spolknout takovou dobrotu jako je čokoláda? A když po ní přišla znovu divná a nedobrá chuť léků, celý zážitek to zkazilo. Ale Neuhasovi to nevadilo, svým počinem vyprovokoval veliký zájem o čokoládu jako takovou.
Stačilo vyměnit náplň a pralinka byla na světě. Původní pralinka je mnohem starší. Byla to mandle obalená v karamelizovaném cukru a jmenovala se praslinka, pralinka přišla až později a pro tu belgickou cukr nahradila čokoláda a mandli vlastně cokoliv.
Přerod z cukrovinky na umění
Tento nápad ale naplno rozvinul až Neuhausův vnuk Jean II. Trvalo dlouhých 55 let, než se v roce 1912 z lékárenské cukrovinky stalo téměř umění a objevila se belgická pralinka, jakou ji známe dnes. A nezůstalo jenom u toho. Louise Agostini, manželka mladého Jeana si totiž všimla, že křehké pralinky jsou v papírovém kornoutu, do kterého se balily, často rozdrceny a práce na nich a jejich kráse je tím ztracena.
Nahlédněte v tento předvánoční čas do Čokoládovny Janek v Uherském Brodu na Zlínsku:
Podívejte se, jak čokoládovna chrlí tisíce pralinek denně. I se slivovicí
Louise přesvědčila manžela a zrodilo se dárkové balení čokolády – bonboniéra. Papírová krabička s přihrádkami, ve kterých sedí jednotlivé čokoládové pralinky jako skvosty a klenoty nedozírné hodnoty, se uchytila stejně rychle jako pralinky pojmenované po jednotlivých členech královské rodiny. Lékárníci zkrátka měnili svět a bez nich by nebyl život tak sladký. A taky bez jejich manželek.
Příběhy řady lékárnických objevů popsal PharmDr. Stanislav Havlíček v knize Lékárníci mění svět.
