Zatrpklý stárnoucí vdovec Fred má podivnou zábavu. Na své pomyslné pažbě totiž sbírá zářezy poražených hospodyň, které se mu povedlo ze svého zakrámovaného bytu vystrnadit. Nesnese zde nikoho, tedy až na nahluchlého kamaráda z války, který se od něj nechává pravidelně porážet v nekonečných šachových partiích. A taktéž svého syna, i když právě ten se mu neustále novou a novou hospodyni snaží podstrčit.

Tak nějak začíná podzimní novinka Dobře rozehraná partie, kterou do pražského Divadla Kalich nachystala osvědčená trojice. Režisérka Lída Engelová a herecký pár Barbora Hrzánová a Radek Holub patří k nejvýraznějším tvůrčím uskupením této scény. Po úspěšných kusech Kočka v oregánu, Silnice a Začínáme končit je to zde už čtvrtá jejich spolupráce.

Nyní si vybrali hořkosladký text současného rakouského dramatika Stefana Vögela. Ten divákům servíruje příběh, který přesně odpovídá spojení tragikomedie: Fredův syn totiž do bytu přivede nezdolnou Rozálii, která nejenže odrazí všechny rafinované výpady starého nezdolného morouse, ale nakonec ještě dokáže jeho kutloch vysmýčit a třeba i něco víc. Na vtipném základu tak Vögel do svého textu dostal nadčasová témata lásky, naděje i nezdolnosti, což sice může znít banálně, ovšem v dobrém a střízlivě zinscenovaném podání patrně nemůže zklamat.

A právě takové nastudování se Engelové spolu s Hrzánovou a Holubem už tradičně povedlo. I když výsledná inscenace dostává tu správnou dynamiku až v momentě, kdy se na jevišti objeví Rozálie v klasicky temperamentním nastudování Hrzánové.

Svou roli zapšklého morouse s originálními průpovídkami si stejně tak užívá i Holub. „Kdo já? Jack Rozparovač byl taky já!“ křičí třeba ke dveřím, když se klepající příchozí nepředstaví.

S natolik sehranou hereckou dvojicí je ovšem velmi těžké udržet krok, o čemž se přesvědčuje Roman Tomeš v úloze syna, neodbytného podomního prodavače, který marně touží po otcově uznání.

Zkušený a sympatický muzikálový herec si zde poprvé vyzkoušel čistě činoherní roli a to je po boku vysloveně rozparáděné dvojice Hrzánová – Holub skutečně zkouška ohněm. Obstál v ní jen tak tak.

Hrdiny Vögelovy hry totiž spojuje jistá vnitřní rozpolcenost. Všichni jsou na jednu stranu divákovi sympatičtí svou nezdolnou náturou, na tu druhou ovšem skrývají jistý vnitřní smutek, který každý z nich halí do trochu jiných odstínů. Hrzánové, Holubovi i Lukáši Jurkovi (v úloze nahluchlého Waltera) se to daří skvěle, ovšem Tomešův hrdina vedle nich působí poněkud jednostranně. To je ale záležitost, která se patrně počtem repríz vyhraje a představení si takzvaně sedne.

Vyrazit do Kalichu na tvorbu zmíněné divadelní dílny, se ovšem vyplatí. „Hořkosladká komedie je to nejhezčí, co jsme na divadle vymysleli,“ vyznala se před premiérou Hrzánová. Pokud je to hořkosladká komedie zahraná ve stylu, který zde předvádí s manželem Holubem, nedá se než souhlasit.

Zatrpklý stárnoucí vdovec Fred má podivnou zábavu. Na své pomyslné pažbě totiž sbírá zářezy poražených hospodyň, které se mu povedlo ze svého zakrámovaného bytu vystrnadit. Nesnese zde nikoho, tedy až na nahluchlého kamaráda z války, který se od něj nechává pravidelně porážet v nekonečných šachových partiích. A taktéž svého syna, i když právě ten se mu neustále novou a novou hospodyni snaží podstrčit.

Tak nějak začíná podzimní novinka Dobře rozehraná partie, kterou do pražského Divadla Kalich nachystala osvědčená trojice. Režisérka Lída Engelová a herecký pár Barbora Hrzánová a Radek Holub patří k nejvýraznějším tvůrčím uskupením této scény. Po úspěšných kusech Kočka v oregánu, Silnice a Začínáme končit je to zde už čtvrtá jejich spolupráce.

Nyní si vybrali hořkosladký text současného rakouského dramatika Stefana Vögela. Ten divákům servíruje příběh, který přesně odpovídá spojení tragikomedie: Fredův syn totiž do bytu přivede nezdolnou Rozálii, která nejenže odrazí všechny rafinované výpady starého nezdolného morouse, ale nakonec ještě dokáže jeho kutloch vysmýčit a třeba i něco víc. Na vtipném základu tak Vögel do svého textu dostal nadčasová témata lásky, naděje i nezdolnosti, což sice může znít banálně, ovšem v dobrém a střízlivě zinscenovaném podání patrně nemůže zklamat.

A právě takové nastudování se Engelové spolu s Hrzánovou a Holubem už tradičně povedlo. I když výsledná inscenace dostává tu správnou dynamiku až v momentě, kdy se na jevišti objeví Rozálie v klasicky temperamentním nastudování Hrzánové.

Svou roli zapšklého morouse s originálními průpovídkami si stejně tak užívá i Holub. „Kdo já? Jack Rozparovač byl taky já!“ křičí třeba ke dveřím, když se klepající příchozí nepředstaví.

S natolik sehranou hereckou dvojicí je ovšem velmi těžké udržet krok, o čemž se přesvědčuje Roman Tomeš v úloze syna, neodbytného podomního prodavače, který marně touží po otcově uznání.

Zkušený a sympatický muzikálový herec si zde poprvé vyzkoušel čistě činoherní roli a to je po boku vysloveně rozparáděné dvojice Hrzánová – Holub skutečně zkouška ohněm. Obstál v ní jen tak tak.

Hrdiny Vögelovy hry totiž spojuje jistá vnitřní rozpolcenost. Všichni jsou na jednu stranu divákovi sympatičtí svou nezdolnou náturou, na tu druhou ovšem skrývají jistý vnitřní smutek, který každý z nich halí do trochu jiných odstínů. Hrzánové, Holubovi i Lukáši Jurkovi (v úloze nahluchlého Waltera) se to daří skvěle, ovšem Tomešův hrdina vedle nich působí poněkud jednostranně. To je ale záležitost, která se patrně počtem repríz vyhraje a představení si takzvaně sedne.

Vyrazit do Kalichu na tvorbu zmíněné divadelní dílny, se ovšem vyplatí. „Hořkosladká komedie je to nejhezčí, co jsme na divadle vymysleli,“ vyznala se před premiérou Hrzánová. Pokud je to hořkosladká komedie zahraná ve stylu, který zde předvádí s manželem Holubem, nedá se než souhlasit.