„Tak nám zabili ICQ,“ řekla posluhovačka panu Švejkovi, který opustiv jej již před drahnými léty ani netušil, že dosud stále ještě fungovalo.

Je to tak. 26. června 2024 někdy v odpoledních hodinách středoevropského letního času přestal po více než 27 letech své existence existovat komunikátor ICQ, jeden z prvních rozšířených online kecálků vůbec. Lidé o tom hodně psali, dost často to byly pseudovtipné příspěvky ve stylu „Uživatel XXXYYYZZZ se právě odhlásil z ICQ“, které měly dokazovat, že oni i po několika dekádách vysypou své ICQ UIN z hlavy. Zcela příznačné ale je, že tuto zprávu uživatelé psali kamkoliv jinam, jen ne na ICQ.

Zdroj:DIIT

O historii ICQ toho bylo napsáno tolik, že nemá smysl věnovat jí více, než jeden či dva odstavce. Autorem je izraelská společnost Mirabilis, která třemi písmeny zapsala větu „I Seek You“ a koncem roku 1996 vydala program určený pro textovou komunikaci mezi uživateli. Každý uživatel dostal při registraci své unikátní číslo (UIN), úplně první uživatelé, kteří klienta v podstatě testovali před ostrým spuštěním měli čísla čtyřmístná (posléze byli přečíslováni na šestimístná začínající 77), ostrý provoz začínal číslem 10000 a následně UIN sloužilo k poměřování toho, kdo kdy na platformu dorazil. Prvních několik let šlo o program vpravdě jednoduchý – až do verze vydané roku 2001 neuměl dokonce ani ukládat kontakty na serveru, takže dorazili-li jste k novému počítači, museli jste si zadat všechny lidi znovu (nebo si přenášet datové soubory ICQ s sebou na disketě).

Nicméně tou dobou už ho několik let vlastnilo AOR, které ho koupilo i s celou Mirabilis, masívně investovalo do jeho vývoje a samozřejmě chtělo tyto investice zase získat zpět. V roce 2002 získalo patent na celou technologii a tou dobou také začalo narůstání reklamního obsahu v klientu, rozmáhaly se klienty alternativní a AOL proti nim urputně bojovalo. V následujících letech pak začal postupný odchod uživatelů jinam – na Skype, na Jabber, později na Facebook, Google Talk, WhatsApp, však jste sami také určitě přešli jinam, tak to netřeba rozvádět. AOL proto v roce 2010 prodala celou platformu ruské společnosti Mail.Ru, která sice rychle začala pracovat na mobilních klientech, ale pád nezastavila – jen ho na čtrnáct let zpomalila. Jestliže v době největší slávy (2001) mělo ICQ přes 100 milionů registrovaných uživatelů, kteří aplikaci pravidelně používali, pak při prodeji do Ruska nepřesahoval počet uživatelů 42 milionů za den a předloni to už nebyla ani setina tohoto čísla.

Je tedy kupodivu, že to až do včerejšího odpoledne stále ještě existovalo, zejména poté, co před několika lety ICQ ukončilo podporu původního protokolu OSCAR a přešlo na nový WIM. Ten sice přinesl vymoženosti známé odjinud jako skupinové chaty, historii konverzací uloženou na serveru, potvrzení přečtení zprávy nebo přihlašování mailem místo čísla, ale také odstříhl desítky klientů, které za předchozích dvacet let existence vznikly na nejrůznějších platformách od kapesního Java MIDP na tlačítkových telefonech po zcela okrajové desktopové systémy.

Zdroj: DIIT

Konce ICQ tak vlastně asi nikdo nelitoval v tom smyslu, že by ho aktivně používal a neměl alternativu. ICQ byl první natolik rozšířený kecálek, že se UIN používalo jako běžný kontakt, nebyl problém si přes ICQ zamluvit notebook v bazaru, odpovídat přes něj na inzerát či se zeptat na otvírací dobu v hospodě. Když jste napsali někomu, kdo byl offline, tak mu zpráva dorazila ve chvíli, kdy se připojil, což zdaleka nebyla samozřejmost – pokud někdo nebyl připojen na IRC (asi největší chatovací platforma před ICQ), tak jste mu prostě nenapsali. Když se podívám na svůj osmnáct let starý seznam kontaktů, tak u dobrých dvou třetin lidí už ani nevím, kdo to byl, odkud jsem ho znal a proč jsme si psali – část mých tehdejších kontaktů prostě byla jednorázová komunikace, stejně jako mám v mobilu desítky telefonních čísel, na které jsem jednou nebo dvakrát poslal nějakou SMS či uskutečnil hovor.

ICQ jako takové jsem opustil v roce 2007 a přešel na XMPP/Jabber v bláhové naději, že to za chvíli udělají i všichni ostatní, protože přece výhody jsou zcela jasné. Můj seznam kontaktů tak z tříciferného spadl na dvojciferný, pár let jsem ICQ měl připojené pomocí transportu, ale když jsem zjistil, že tam už skoro nikdo beztak není, skončil jsem s ním úplně. Ty kontakty, o které jsem nechtěl přijít, teď naháním v pěti nebo šesti jiných komunikačních programech a sociálních sítích a to se ještě krotím, protože minimálně dalších pět je v běžném používání.

Zdroj: DIIT

Čeho tedy lze litovat s koncem ICQ je něco, co skončilo vlastně už dávno – doba jednoho kecálku, na němž se dal najít skoro každý. Ten program byl od jisté doby příšerný a příšerně prolezlý reklamou. Protokol byl binární, proprietární a patentovaný. Licenční podmíny nestály za nic. Prakticky polovinu existence ICQ ho vlastnil pochybný východní majitel. Ale když jsem chtěl někomu v roce 2003 napsat, že půjdeme na pivo, stačilo otevřít ICQ a měl jsem jistotu, že ho tam najdu. Teď mám takovou jistotu vesměs jen u prosté SMS a to je i proti ICQ přeci jen krok zpět.

„Tak nám zabili ICQ,“ řekla posluhovačka panu Švejkovi, který opustiv jej již před drahnými léty ani netušil, že dosud stále ještě fungovalo.

Je to tak. 26. června 2024 někdy v odpoledních hodinách středoevropského letního času přestal po více než 27 letech své existence existovat komunikátor ICQ, jeden z prvních rozšířených online kecálků vůbec. Lidé o tom hodně psali, dost často to byly pseudovtipné příspěvky ve stylu „Uživatel XXXYYYZZZ se právě odhlásil z ICQ“, které měly dokazovat, že oni i po několika dekádách vysypou své ICQ UIN z hlavy. Zcela příznačné ale je, že tuto zprávu uživatelé psali kamkoliv jinam, jen ne na ICQ.

Zdroj:DIIT

O historii ICQ toho bylo napsáno tolik, že nemá smysl věnovat jí více, než jeden či dva odstavce. Autorem je izraelská společnost Mirabilis, která třemi písmeny zapsala větu „I Seek You“ a koncem roku 1996 vydala program určený pro textovou komunikaci mezi uživateli. Každý uživatel dostal při registraci své unikátní číslo (UIN), úplně první uživatelé, kteří klienta v podstatě testovali před ostrým spuštěním měli čísla čtyřmístná (posléze byli přečíslováni na šestimístná začínající 77), ostrý provoz začínal číslem 10000 a následně UIN sloužilo k poměřování toho, kdo kdy na platformu dorazil. Prvních několik let šlo o program vpravdě jednoduchý – až do verze vydané roku 2001 neuměl dokonce ani ukládat kontakty na serveru, takže dorazili-li jste k novému počítači, museli jste si zadat všechny lidi znovu (nebo si přenášet datové soubory ICQ s sebou na disketě).

Nicméně tou dobou už ho několik let vlastnilo AOR, které ho koupilo i s celou Mirabilis, masívně investovalo do jeho vývoje a samozřejmě chtělo tyto investice zase získat zpět. V roce 2002 získalo patent na celou technologii a tou dobou také začalo narůstání reklamního obsahu v klientu, rozmáhaly se klienty alternativní a AOL proti nim urputně bojovalo. V následujících letech pak začal postupný odchod uživatelů jinam – na Skype, na Jabber, později na Facebook, Google Talk, WhatsApp, však jste sami také určitě přešli jinam, tak to netřeba rozvádět. AOL proto v roce 2010 prodala celou platformu ruské společnosti Mail.Ru, která sice rychle začala pracovat na mobilních klientech, ale pád nezastavila – jen ho na čtrnáct let zpomalila. Jestliže v době největší slávy (2001) mělo ICQ přes 100 milionů registrovaných uživatelů, kteří aplikaci pravidelně používali, pak při prodeji do Ruska nepřesahoval počet uživatelů 42 milionů za den a předloni to už nebyla ani setina tohoto čísla.

Je tedy kupodivu, že to až do včerejšího odpoledne stále ještě existovalo, zejména poté, co před několika lety ICQ ukončilo podporu původního protokolu OSCAR a přešlo na nový WIM. Ten sice přinesl vymoženosti známé odjinud jako skupinové chaty, historii konverzací uloženou na serveru, potvrzení přečtení zprávy nebo přihlašování mailem místo čísla, ale také odstříhl desítky klientů, které za předchozích dvacet let existence vznikly na nejrůznějších platformách od kapesního Java MIDP na tlačítkových telefonech po zcela okrajové desktopové systémy.

Zdroj: DIIT

Konce ICQ tak vlastně asi nikdo nelitoval v tom smyslu, že by ho aktivně používal a neměl alternativu. ICQ byl první natolik rozšířený kecálek, že se UIN používalo jako běžný kontakt, nebyl problém si přes ICQ zamluvit notebook v bazaru, odpovídat přes něj na inzerát či se zeptat na otvírací dobu v hospodě. Když jste napsali někomu, kdo byl offline, tak mu zpráva dorazila ve chvíli, kdy se připojil, což zdaleka nebyla samozřejmost – pokud někdo nebyl připojen na IRC (asi největší chatovací platforma před ICQ), tak jste mu prostě nenapsali. Když se podívám na svůj osmnáct let starý seznam kontaktů, tak u dobrých dvou třetin lidí už ani nevím, kdo to byl, odkud jsem ho znal a proč jsme si psali – část mých tehdejších kontaktů prostě byla jednorázová komunikace, stejně jako mám v mobilu desítky telefonních čísel, na které jsem jednou nebo dvakrát poslal nějakou SMS či uskutečnil hovor.

ICQ jako takové jsem opustil v roce 2007 a přešel na XMPP/Jabber v bláhové naději, že to za chvíli udělají i všichni ostatní, protože přece výhody jsou zcela jasné. Můj seznam kontaktů tak z tříciferného spadl na dvojciferný, pár let jsem ICQ měl připojené pomocí transportu, ale když jsem zjistil, že tam už skoro nikdo beztak není, skončil jsem s ním úplně. Ty kontakty, o které jsem nechtěl přijít, teď naháním v pěti nebo šesti jiných komunikačních programech a sociálních sítích a to se ještě krotím, protože minimálně dalších pět je v běžném používání.

Zdroj: DIIT

Čeho tedy lze litovat s koncem ICQ je něco, co skončilo vlastně už dávno – doba jednoho kecálku, na němž se dal najít skoro každý. Ten program byl od jisté doby příšerný a příšerně prolezlý reklamou. Protokol byl binární, proprietární a patentovaný. Licenční podmíny nestály za nic. Prakticky polovinu existence ICQ ho vlastnil pochybný východní majitel. Ale když jsem chtěl někomu v roce 2003 napsat, že půjdeme na pivo, stačilo otevřít ICQ a měl jsem jistotu, že ho tam najdu. Teď mám takovou jistotu vesměs jen u prosté SMS a to je i proti ICQ přeci jen krok zpět.