Výsledky evropských voleb přinesly nejen v Česku několik překvapení, a tak se nabízí otázka, jaký bude nový europarlament a jak změna nálady po „posunu doprava“ ovlivní klíčovou unijní agendu. V prvé řadě je třeba vyjasnit jednu věc, která zvláště u nás v předvolební vřavě trochu zanikla.
Volení zástupci v Evropském parlamentu nezastupují primárně své domovské země, ale ideové směry. Proto se rozřazují do frakcí podle názorové orientace. Jestliže tedy noví europoslanci vyhlašují, že se postaví proti Green dealu, bez dostatečné politické podpory v parlamentu sami nic nezmůžou. Je to ostatně klíčová překážka a pojistka proti jakýmkoli revolučním záměrům. Evropský parlament se sice proměnil, ale nikoli zásadně. Frakce, které hodlají v dosavadním směru pokračovat, jsou stále silné.
Minulý parlament byl silným advokátem Green dealu a rychlejšího snižování emisí. Jeho část se také postavila proti zařazení jádra a zemního plynu mezi udržitelné zdroje. S ohledem na větší zastoupení konzervativnějších poslanců ale lze v následujícím volebním období očekávat od europarlamentu méně progresivní postoje. Radikální obrat nicméně nečekejme. Také českými protestními stranami démonizovaná Ursula von der Leyenová se pravděpodobně ujme funkce předsedkyně Evropské komise i v následujícím období.
Něco se ale přeci jen změnilo, i když ne nutně v důsledku voleb. Svět roku 2024 je jiný, než jaký byl v roce 2019. Je rozdělenější, nebezpečnější. Globální pandemie a ruská agrese mimo jiné ukázaly, že dlouho zaběhnuté dodavatelské řetězce se mohou ze dne na den rozpadnout, což může i Green dealu podrazit nohy. Politická atmosféra v EU proto nyní více přeje tématům konkurenceschopnosti a obrany před riziky plynoucími také z energetické tranzice. Již v minulých měsících byla na stole témata jako závislost na kritických surovinách, konkurence ze strany Spojených států a Číny či větší regulace trhu s elektřinou. Tento směr bude pokračovat.
Už minulá komise jasně demonstrovala své geopolitické ambice a není důvod se domnívat, že se to výrazně promění, byť může narazit u některých členských států. Sjednocování zahraniční politiky není všem po chuti, jakkoli v dnešní napjaté mezinárodní atmosféře dává smysl. Heslem doby je bezpečnost. Kromě „opatrnějšího“ parlamentu proto můžeme čekat i Evropskou komisi naladěnou mnohem více na zabezpečení EU všeho druhu. Kromě již zmiňovaných surovin bude v agendě jistě také umělá inteligence či ochrana proti kyberútokům. Dalším klíčovým tématem bude nepochybně odolnost EU v oblasti technologií, opět v souvislosti s energetickou tranzicí, a „vývoz“ unijních hodnot pomocí obchodních dohod a opatření, jako je třeba uhlíkové clo.
Větší zastoupení konzervativců a euroskeptiků jak na národní, tak na unijní úrovni nebude znamenat otočení kormidlem Evropské unie o 180 stupňů, jak i českému voliči nejeden kandidát sliboval. Green deal nikdo nezruší, energetická tranzice je realitou, firmy do ní již nainvestovaly kapitál, což je klíčové. Následující funkční období parlamentu a komise však slibuje mnohem více náročných a upracovaných kompromisů.
Autor je expert na energetickou bezpečnost z Masarykovy univerzity
