Každý rok to minimálně jednou rozproudí krev veřejnosti. Když zjistíme, kolik jsme dali na výsluhách nejen některým bývalým, ale i současným státním zaměstnancům, hned se začneme bít do prsou, že bychom ty peníze určitě mohli využít lépe, i kdyby to mělo být jen ke snížení schodku státního rozpočtu. Za loňský rok to už totiž bylo přes 12 miliard a to je v době, kdy jsme kvůli desítkám milionů rušili školkovné, opravdu svítivý červený hadr. Nemohli bychom si těch 12 miliard nechat? To bohužel tak jednoduché není, i když to ale neznamená, že bychom se na systém výsluh neměli dívat a nezkusit ho zlepšit.

Problémů je hned několik. Rozpočtově nevýrazná, ale symbolicky citlivá je existence výsluh v násobku mediánové mzdy. Je zkrátka obtížné obhajitelné, pokud má u nás hned několik lidí výsluhy v hodnotě přes 100 tisíc korun měsíčně. Čistého, protože výsluhy se nedaní. Je pochopitelné, že takovou sumu pobírají ti nejvýše postavení manažeři bezpečnostních sborů, kteří by si snadno našli jiné zaměstnání za srovnatelné odměny. Jenže výsluhy fungují tak, že se pobírají, i když si jiné zaměstnání najdete. Řada státních zaměstnanců tak s nárokem na výsluhu odejde, jen aby si našla místo někde jinde, ale tentokrát k platu každý měsíc dorazí i výsluha. I když odejdete do důchodu, pak pokud máte vypočtenou nižší penzi, dopočte se vám do výše výsluhy doživotně. I kvůli tomu se často mluví o tom, zda by výše výsluh neměla být zastropovaná, třeba na úrovni průměrné mzdy.

Nejspíš by to nic neušetřilo, protože existence výsluh racionálně vstupuje do rozhodování o tom, zda se člověk do služebního poměru upíše či nikoliv. Jinými slovy taková kalkulace vede jenom k tomu, že bez výsluh by klesl počet lidí, kteří by za stávající plat byli ochotni danou práci vykonávat. Abychom je v práci udrželi či získali jiné zaměstnance, musel by se zkrátka plat zvýšit. A pokud úvahu o výsluhách dělají nastávající hasiči, vojáci a další, potom by se objem navýšených platů měl rovnat objemu výsluh. To neznamená, že se nedá výsluha zastropovat, ale spíš jen ať mírníme očekávání, že by se tím dala zasypat rozpočtová díra.

Video: Flexi novela zákoníku práce není tak revoluční, jak se prezentuje. Práci na švarc nevyřeší, říká právník Valíček pro FLOW

A ani by to nebylo fér. Možná by to nebylo ani ústavní, pokud bychom výsluhy snižovali těm, kteří s nimi už počítali. Nepochybně jsme ochotni akceptovat nižší plat, pokud víme, že je to kompenzováno výsluhami anebo jinými benefity. V teoretické rovině se lze bavit o tom, zda by výsluhy neměly podléhat zdanění a odvodům, ale i tak by se to muselo kompenzovat vyššími platy. Pokud bychom samozřejmě chtěli mít stejné počty státních zaměstnanců. Pokud bychom je chtěli snížit, pak by to problém nebyl.

Fér ale není ani současný systém, kdy z řad bezpečnostních složek lze zaslechnout otázku, proč dostávají výsluhy i kancelářské profese, a ne jen ti, kteří nasazují život v akci. A protože je typicky ke kancelářské práci potřeba vyšší kvalifikace, jsou dokonce jejich výsluhy vyšší. Ano, služební poměr v bezpečnostních sborech například znamená, že člověk nemůže být členem politické strany, což by si kompenzaci zasloužilo. Ale jak vysokou? K tomu všemu výsluhy zkreslují statistiky platů, ale to je to nejmenší. V době, kdy hýbeme s parametry důchodů, by se určitě dalo hýbat i s parametry výsluh.

Každý rok to minimálně jednou rozproudí krev veřejnosti. Když zjistíme, kolik jsme dali na výsluhách nejen některým bývalým, ale i současným státním zaměstnancům, hned se začneme bít do prsou, že bychom ty peníze určitě mohli využít lépe, i kdyby to mělo být jen ke snížení schodku státního rozpočtu. Za loňský rok to už totiž bylo přes 12 miliard a to je v době, kdy jsme kvůli desítkám milionů rušili školkovné, opravdu svítivý červený hadr. Nemohli bychom si těch 12 miliard nechat? To bohužel tak jednoduché není, i když to ale neznamená, že bychom se na systém výsluh neměli dívat a nezkusit ho zlepšit.

Problémů je hned několik. Rozpočtově nevýrazná, ale symbolicky citlivá je existence výsluh v násobku mediánové mzdy. Je zkrátka obtížné obhajitelné, pokud má u nás hned několik lidí výsluhy v hodnotě přes 100 tisíc korun měsíčně. Čistého, protože výsluhy se nedaní. Je pochopitelné, že takovou sumu pobírají ti nejvýše postavení manažeři bezpečnostních sborů, kteří by si snadno našli jiné zaměstnání za srovnatelné odměny. Jenže výsluhy fungují tak, že se pobírají, i když si jiné zaměstnání najdete. Řada státních zaměstnanců tak s nárokem na výsluhu odejde, jen aby si našla místo někde jinde, ale tentokrát k platu každý měsíc dorazí i výsluha. I když odejdete do důchodu, pak pokud máte vypočtenou nižší penzi, dopočte se vám do výše výsluhy doživotně. I kvůli tomu se často mluví o tom, zda by výše výsluh neměla být zastropovaná, třeba na úrovni průměrné mzdy.

Nejspíš by to nic neušetřilo, protože existence výsluh racionálně vstupuje do rozhodování o tom, zda se člověk do služebního poměru upíše či nikoliv. Jinými slovy taková kalkulace vede jenom k tomu, že bez výsluh by klesl počet lidí, kteří by za stávající plat byli ochotni danou práci vykonávat. Abychom je v práci udrželi či získali jiné zaměstnance, musel by se zkrátka plat zvýšit. A pokud úvahu o výsluhách dělají nastávající hasiči, vojáci a další, potom by se objem navýšených platů měl rovnat objemu výsluh. To neznamená, že se nedá výsluha zastropovat, ale spíš jen ať mírníme očekávání, že by se tím dala zasypat rozpočtová díra.

Video: Flexi novela zákoníku práce není tak revoluční, jak se prezentuje. Práci na švarc nevyřeší, říká právník Valíček pro FLOW

A ani by to nebylo fér. Možná by to nebylo ani ústavní, pokud bychom výsluhy snižovali těm, kteří s nimi už počítali. Nepochybně jsme ochotni akceptovat nižší plat, pokud víme, že je to kompenzováno výsluhami anebo jinými benefity. V teoretické rovině se lze bavit o tom, zda by výsluhy neměly podléhat zdanění a odvodům, ale i tak by se to muselo kompenzovat vyššími platy. Pokud bychom samozřejmě chtěli mít stejné počty státních zaměstnanců. Pokud bychom je chtěli snížit, pak by to problém nebyl.

Fér ale není ani současný systém, kdy z řad bezpečnostních složek lze zaslechnout otázku, proč dostávají výsluhy i kancelářské profese, a ne jen ti, kteří nasazují život v akci. A protože je typicky ke kancelářské práci potřeba vyšší kvalifikace, jsou dokonce jejich výsluhy vyšší. Ano, služební poměr v bezpečnostních sborech například znamená, že člověk nemůže být členem politické strany, což by si kompenzaci zasloužilo. Ale jak vysokou? K tomu všemu výsluhy zkreslují statistiky platů, ale to je to nejmenší. V době, kdy hýbeme s parametry důchodů, by se určitě dalo hýbat i s parametry výsluh.