Nejvyšší kontrolní úřad (NKÚ) ve své červencové zprávě zkoumal přínosy a náklady kontrolního hlášení a elektronické evidence tržeb (EET). Zpráva přinesla řadu zajímavých údajů, a zejména nám připomněla pachuť spojenou s ukončením druhého uvedeného nástroje.

Zatímco kontrolní hlášení funguje dál, aniž by bylo předmětem jakékoliv větší kritiky, EET už s námi není. Po příchodu pandemie na jaře 2020 ji Babišova vláda posunula do dobrovolné roviny, načež ji Fialova vláda na počátku loňského roku zcela ukončila. Způsob, jakým obě poslední vlády s EET naložily, je trapný, a to v obou smyslech toho slova. Jde o trapas z pohledu racionálního zacházení s veřejnými penězi a o zdroj zbytečného trápení celé ekonomiky – těch, kteří museli EET zavést, i všech ostatních.

Co se týče racionálního zacházení s veřejnými penězi: Orientační odhad samotného ministerstva financí z roku 2022 ohledně čistého přínosu případného obnovení povinné EET od roku 2023 mluvil o čtyřech miliardách korun ročně. Vzhledem k tomu, že jde o odhad z doby, kdy už byla u moci vláda inklinující ke zrušení EET, dá se předpokládat, že skutečnost by nebyla nižší. Z čistě finančního hlediska tedy tato vláda svým rozhodnutím zcela ukončit EET velmi pravděpodobně zhoršila výsledky státního rozpočtu – a to v době, kdy se na straně příjmů i výdajů hodí každá koruna úspor.

Co se týče trápení ekonomiky: nepříjemných efektů úplného zrušení EET je celá řada. Poctiví plátci daní se už zase musejí dívat na to, jak někteří jejich konkurenti získávají nefér výhodu tím, že se plnému placení příslušných daní vyhýbají. Někteří zaměstnanci nejspíš už zase dostávají část mzdy načerno, což například snižuje jejich budoucí státní důchody. Polevil tlak na digitalizaci ekonomiky; přitom právě tato digitalizace je jednou z podmínek pro efektivnější fungování státní zprávy.

Zrušením EET stát přišel o velmi rychlý zdroj informací o dění v příslušných částech ekonomiky; tedy informací, které by se mohly zatraceně hodit třeba poté, co udeří další šok podobný covidové pandemii. Finanční správa ztratila cenný zdroj informací pro efektivní zaměření daňových kontrol; bude muset prověřovat podnikatele a firmy už zase do značné míry naslepo, a tedy zdržovat i ty poctivé, kteří byli ochotní hrát s otevřenými kartami skrze svou účast i v dobrovolné verzi EET. Právě tuto možnost cílených daňových prověrek zdůrazňuje výše uvedený materiál NKÚ: EET podle něj v období 2017 až 2022 umožnila zjistit nedoplatky na dani z příjmu a na DPH v objemu přes půl miliardy korun a odhalila přes sedm tisíc subjektů, které se neregistrovaly k platbě DPH, přestože překročily obratový limit pro povinnou registraci.

Soucit s těmi, kteří měli EET dodržovat

Co tedy vládu vlastně ke zrušení EET vedlo? Prý soucit s těmi, kteří měli EET dodržovat. EET byla podle vlády pro podnikatele a firmy nákladná a působila na ně jako nemístné šmírování pod heslem „každý z vás je sprostý podezřelý“. Ani jeden z těchto dvou argumentů ale moc nefunguje. Pro zatížené vznikla největší část nákladů na EET při jejím zavádění. Jak moc byly tyto náklady vysoké v relaci k tržbám, je předmětem debaty, ale každopádně platí, že v době rušení EET už měli účastníci tento hlavní výdaj dávno za sebou. Asi se shodneme, že jediné, co vás naštve víc než povinnost si něco koupit, je pozdější zjištění, že podle nových pravidel už to zase mít nemusíte.

Stejně pofiderní je i odpor proti šmírování. EET přece byla principiálně podobným šmírováním, jakým je například povinnost odevzdávat daňové přiznání, ukazovat stav vodoměru, lepit si na sklo auta dálniční známku nebo psát ve škole písemky: to vše jsou způsoby plošného ověřování, že plníme určité povinnosti.

Ve světle všeho uvedeného není divu, že velká část samotné podnikatelské sféry, které se EET týkala, volala po tom, aby byl tento nástroj zachován aspoň v dobrovolném režimu. Volání bohužel nezabralo. Namísto toho se vynořily otazníky, jak je tlak této vlády na ozdravění českých veřejných financí myšlen skutečně vážně.

Autor je ekonom České spořitelny.

Nejvyšší kontrolní úřad (NKÚ) ve své červencové zprávě zkoumal přínosy a náklady kontrolního hlášení a elektronické evidence tržeb (EET). Zpráva přinesla řadu zajímavých údajů, a zejména nám připomněla pachuť spojenou s ukončením druhého uvedeného nástroje.

Zatímco kontrolní hlášení funguje dál, aniž by bylo předmětem jakékoliv větší kritiky, EET už s námi není. Po příchodu pandemie na jaře 2020 ji Babišova vláda posunula do dobrovolné roviny, načež ji Fialova vláda na počátku loňského roku zcela ukončila. Způsob, jakým obě poslední vlády s EET naložily, je trapný, a to v obou smyslech toho slova. Jde o trapas z pohledu racionálního zacházení s veřejnými penězi a o zdroj zbytečného trápení celé ekonomiky – těch, kteří museli EET zavést, i všech ostatních.

Co se týče racionálního zacházení s veřejnými penězi: Orientační odhad samotného ministerstva financí z roku 2022 ohledně čistého přínosu případného obnovení povinné EET od roku 2023 mluvil o čtyřech miliardách korun ročně. Vzhledem k tomu, že jde o odhad z doby, kdy už byla u moci vláda inklinující ke zrušení EET, dá se předpokládat, že skutečnost by nebyla nižší. Z čistě finančního hlediska tedy tato vláda svým rozhodnutím zcela ukončit EET velmi pravděpodobně zhoršila výsledky státního rozpočtu – a to v době, kdy se na straně příjmů i výdajů hodí každá koruna úspor.

Co se týče trápení ekonomiky: nepříjemných efektů úplného zrušení EET je celá řada. Poctiví plátci daní se už zase musejí dívat na to, jak někteří jejich konkurenti získávají nefér výhodu tím, že se plnému placení příslušných daní vyhýbají. Někteří zaměstnanci nejspíš už zase dostávají část mzdy načerno, což například snižuje jejich budoucí státní důchody. Polevil tlak na digitalizaci ekonomiky; přitom právě tato digitalizace je jednou z podmínek pro efektivnější fungování státní zprávy.

Zrušením EET stát přišel o velmi rychlý zdroj informací o dění v příslušných částech ekonomiky; tedy informací, které by se mohly zatraceně hodit třeba poté, co udeří další šok podobný covidové pandemii. Finanční správa ztratila cenný zdroj informací pro efektivní zaměření daňových kontrol; bude muset prověřovat podnikatele a firmy už zase do značné míry naslepo, a tedy zdržovat i ty poctivé, kteří byli ochotní hrát s otevřenými kartami skrze svou účast i v dobrovolné verzi EET. Právě tuto možnost cílených daňových prověrek zdůrazňuje výše uvedený materiál NKÚ: EET podle něj v období 2017 až 2022 umožnila zjistit nedoplatky na dani z příjmu a na DPH v objemu přes půl miliardy korun a odhalila přes sedm tisíc subjektů, které se neregistrovaly k platbě DPH, přestože překročily obratový limit pro povinnou registraci.

Soucit s těmi, kteří měli EET dodržovat

Co tedy vládu vlastně ke zrušení EET vedlo? Prý soucit s těmi, kteří měli EET dodržovat. EET byla podle vlády pro podnikatele a firmy nákladná a působila na ně jako nemístné šmírování pod heslem „každý z vás je sprostý podezřelý“. Ani jeden z těchto dvou argumentů ale moc nefunguje. Pro zatížené vznikla největší část nákladů na EET při jejím zavádění. Jak moc byly tyto náklady vysoké v relaci k tržbám, je předmětem debaty, ale každopádně platí, že v době rušení EET už měli účastníci tento hlavní výdaj dávno za sebou. Asi se shodneme, že jediné, co vás naštve víc než povinnost si něco koupit, je pozdější zjištění, že podle nových pravidel už to zase mít nemusíte.

Stejně pofiderní je i odpor proti šmírování. EET přece byla principiálně podobným šmírováním, jakým je například povinnost odevzdávat daňové přiznání, ukazovat stav vodoměru, lepit si na sklo auta dálniční známku nebo psát ve škole písemky: to vše jsou způsoby plošného ověřování, že plníme určité povinnosti.

Ve světle všeho uvedeného není divu, že velká část samotné podnikatelské sféry, které se EET týkala, volala po tom, aby byl tento nástroj zachován aspoň v dobrovolném režimu. Volání bohužel nezabralo. Namísto toho se vynořily otazníky, jak je tlak této vlády na ozdravění českých veřejných financí myšlen skutečně vážně.

Autor je ekonom České spořitelny.