Napětí se stupňuje a bude ještě hůř. Pro všechny strany sporu. Lépe se asi současné napětí mezi Evropskou unií a Čínou popsat nedá. Obchodní válka mezi Čínou a Spojenými státy, která naplno začala s Donaldem Trumpem, se přelila na starý kontinent. Německo není výjimkou.
Centrem zájmu jsou dnes chystaná cla na čínská elektroauta (některé modely automobilky SAIC zdraží až o 40 procent, tedy u nejoblíbenějšího modelu MG4 až o 13 tisíc eur), která podle Evropské komise využívají dumpingové dotace Siovy vlády a kazí konkurenci na evropském trhu.
Čína chystá odvetu v podobě cel na luxusní automobily, která by zasáhla především německé výrobce, ve hře jsou ale i cla na potraviny, jež jsou podle Číňanů vyráběny rovněž s dumpingovou podporou (dvojí obchodní metr, chtějí dokázat Číňané, a mají vlastně pravdu, ale o to ani v obchodních válkách nejde).
Tady je nejvíce ohroženo vepřové maso vyvážené ze Španělska, které na rozdíl od Německa patřilo k aktivním hráčům v prosazování cel na čínská elektroauta v Evropské komisi. Podobně by mohly být zasaženy francouzské potraviny a víno, které se do Číny vyvážejí také ve větším množství.
Německý ministr hospodářství a ochrany klimatu Robert Habeck dorazil v této napjaté době do Číny, sám ale už na čínské půdě prohlásil, že spor se jen tak urovnat nedá, rozhodně ne během jeho jednání s čínskou stranou. „Mohu zcela vyloučit, že bychom to vyřešili během mé cesty. Nevidím k tomu žádnou příležitost,“ řekl Habeck německým médiím. Těsně před jeho příjezdem čínští představitelé oficiálně zopakovali svou kritiku chystaných unijních cel na elektrická auta z Číny a celou věc označili za zpolitizovanou zbraň.
Robert Habeck, lídr Zelených ve vládě Olafa Scholze, je v Číně poprvé od svého nástupu do úřadu koncem roku 2021. Před ním byl v Číně už dvakrát sám kancléř Olaf Scholz, na poslední letošní dubnové cestě, která měla opravdu velkou publicitu, se snažil udržet dobré podmínky pro podnikání velkých německých firem na čínské půdě.
Scholz se tehdy sešel i s prezidentem Si-ťin pchingem. Habeck takové setkání na nejvyšší úrovni v plánu nemá, není to zvykem, na to je v politické hierarchii příliš nízko. Jeho mise je navíc zaměřena na menší a střední firmy, jejichž zástupci vicekancléře doprovázejí a chtějí udržet spolupráci s Čínou například i při výrobě solárních panelů. Habeck chtěl také tlačit na Čínu, aby ve společných závodech více dohlížela na dodržování pracovních standardů, což je v aktuálním sporu o cla skoro nemožné.
Co tedy bude dál? Začne obchodní boj s Čínou naplno? A jak se to dotkne Německa a jeho stagnující ekonomiky? Celková ekonomická čísla ukazují, že hospodářská válka s Čínou už dávno začala a radikálně dopadá i na obchodní vztahy Číny s Německem. Čína byla osm let nejdůležitějším a největším obchodním partnerem Německa, celkový obchod s Čínou dosáhl loni 253 miliard eur. V prvním čtvrtletí letošního roku, jak jsem zde nedávno psal, Čínu předstihly Spojené státy a staly se po letech opět největším obchodním partnerem Německa.
Mělo se za to, že jde o krátkodobý výpadek, jenže v květnu se klesající čísla čínsko-německého obchodu opět potvrdila. Dokonce došlo k dalšímu prudkému propadu objemu výměny zboží, oznámil Německý statistický úřad. Vývoz v květnu ve srovnání se stejným měsícem minulého roku klesl o sedminu (!) na 7,5 miliardy eur. A to už začíná být na pováženou.
Německo Čínu potřebuje v mnoha oblastech, o automobilovém průmyslu už byla řeč, vždyť například třetina aut značky Volkswagen pochází z Číny. Německá chemie nemá dnes bez Číny velkou perspektivu. Vysoké ceny energií a byrokratický systém v Německu dohnaly velké firmy jako BASF k masivní expanzi do Číny, kde se stavějí nové továrny. Důležité chemické výrobky putují do Německa z čínských závodů firmy BASF, která v Číně investovala přes deset miliard eur a další investice má v plánu.
VIDEO: Plány EU v oblasti elektromobility
Elektromobilita: Jaké jsou plány EU a světa? • Videohub
Solární panely používané v Německu pocházejí dál dominantně z Číny. Tady se ale situace rychle otáčí, ze solárních panelů se staly strategické výrobky zajišťující energetickou bezpečnost země, proto ten důraz na nové, zejména domácí výrobce. Čína ale disponuje know-how a také surovinami, k nimž se Německo tak snadno a levně nedostane. Nízké čínské ceny otevíraly dveře do Evropy, časem se ale Číňané technologicky vypracovali, takže konkurence už zdaleka není jen cenová, nýbrž i kvalitativní.
Platí to i o elektromobilech, které kromě ceny konkurují kvalitou baterií a softwarového vybavení, což bude i při ceně zvýšené o případné clo dál pro zákazníky přitažlivé. Větší německý obchodní odklon od Číny se ještě definitivně nekoná. Propad čísel je totiž vidět i v německém obchodu s jinými zeměmi mimo Evropskou unii. S oživením ekonomiky by se čísla mohla vrátit tam, kde byla. Pokud ale na trhu EU začnou platit cla na čínské elektromobily, nepůjde už ještě větší propad obchodu s Čínou zastavit.
