Mít malou firmu neznamená mít malé problémy. Naopak. Malé firmy se často potýkají se stejnými problémy jako ty velké. Trápí je komplikovaná pravidla a jejich časté změny.
Jenže zatímco velká firma může – díky většímu zázemí a zdrojům – na veškerou administrativu přijmout zaměstnance, v malých firmách musí vše zastat sám majitel nebo nejužší vedení. Dělají to ovšem navíc ke své vlastní práci. Pak nezbývá tolik času na rozvoj podnikání, využití různých dotací, zajištění lepšího financování, nemluvě o úmyslech na zahraniční expanzi. Jak by mohl vzniknout úmysl rozvíjet se v zahraničí, když už doma je to pěkně byrokratické.
Problém je většinou už na začátku. Můj bratr má účetní firmu, a tak často slýchávám, že v Česku je obtížné s podnikáním začít. Začínající podnikatel nenajde všechny potřebné informace na jednom místě, ale nejsou ucelené a možná ani kompletní. Člověk neví, kde přesně hledat. Navíc musí pátrat na různých místech od naprosto „začátečnických“ informací až po seznamy všech povinností a regulací pro malé a středně malé firmy, od reportingu po sektorové regulace.
Začínám podnikat
Řešení přitom nemusí být složité. V jiných zemích můžete například stáhnout brožurku „Začínám podnikat“ a dozvíte se všechno včetně rozcestníku k dalším informacím. Navíc tyto brožurky musejí být psané jazykem podnikatele, nikoli úředníka. V Německu mají dokonce pro malé podniky regionální agentury nazývané Wirtschaftsfoerderungsgesellschaften, které pomáhají podnikatelům na místní úrovni. Součástí je i služba „najdi úřad“, která vyselektuje, které úřady si podnikatel musí oběhat a proč, když chce s podnikáním začít. V Česku takovou službu „na klíč“ nemáme.
Další naší národní specialitou jsou časté státní inspekce v podnicích. Je v pořádku, že stát namátkově kontroluje dodržování pravidel, ale musí si uvědomit, že pro malý podnik to znamená částečně zastavit výrobu nebo zaplatit dalšího pracovníka jen proto, aby inspekci zvládl řešit.
Je velký rozdíl, zda má firma deset nebo 500 zaměstnanců. A inspekce opět řeší hlavně formality. Místo toho bychom potřebovali politiky, kteří umějí definovat reálné, nesobecké priority a potom kultivovat ty části státní správy, které k naplňování těchto priorit přispívají. To vyžaduje i konsenzus mezi politiky, abychom každé čtyři roky nezačali vždy bourat to, co postavila předchozí vláda. Ve zkratce bychom si měli více vzájemně věřit, tedy stát a podnikatelé, a spolupracovat spolu.
Souvisí s tím téma podpory pro rozvoj malých podniků. Primárně přemýšlíme o „podpoře“ tak, že někam nalijeme dotace – ale pak to děláme komplikovaně a administrace spolkne jejich velkou část. Ve skutečnosti jde nejen o podporu finanční. Je to i o nastavení podmínek pro podnikání, lákání zahraničních investorů, zlepšování image Česka v zahraničí nebo o vzdělávání a poradenství ohledně možností či platných pravidel.
Osobně vnímám jako nedostatečné zejména vzdělávání a informovanost. Nemyslím tím jen celý vzdělávací cyklus, který ne vždy vede k samostatnosti přemýšlení a podnikavosti, ale i způsob, jakým stát ohledně nových možností či povinností komunikuje.
Často se setkám s tím, že stát sice zavede třeba nový dotační program, ale už nemá prostředky na to, aby podnikům dobře vysvětlil, k čemu je a jak v něm uspět. V Česku na tom vyrostl celý sektor poradců pro EU fondy, ale přece to by mělo fungovat i bez nich. Navíc poradenství není zrovna levné, a ne každý je ochoten investovat do přípravy žádosti bez jakékoliv záruky, že dotaci získá.
Automatizace, zjednodušování pravidel a lepší vzdělávání
Obecně by podnikatelům pomohlo, kdyby se stát více soustředil na zjednodušování pravidel pro podnikání, propojování mezi firmami a investory a školami, urychlování a automatizaci úředních rozhodování. A taky lepší vzdělávání pracovníků – nemůže mi dneska přece přijít do firmy někdo, kdo neumí používat umělou inteligenci a Excel. Ani kdyby měl jen středoškolské vzdělání.
A ještě bychom neměli vymýšlet vlastní pravidla nad evropskou legislativu. Příkladem nejsou jen „slavné“ bezdotykové baterie v restauracích, které jsme si vymysleli sami.
Třeba kontrolní hlášení pro daňovou správu musíme posílat každý měsíc, ačkoli evropská úprava to nevyžaduje. Mimochodem pro exportující malé a střední firmy je lepší mít co nejvíce regulace stejné po Evropě. Když vyvinu výrobek nebo vytvořím digitální službu tady, pro malou firmu je drahé, aby investovala do úpravy produktu nebo všech legálních dokumentů pro každou zemi zvlášť.
Autorka je majitelka a CEO společnosti Profimed. Komentář vznikl pro Velký týden malých firem, který začíná v pondělí 30. září.
