Slovensko čeká o nadcházejícím víkendu druhé kolo prezidentských voleb. Ať už se však novou hlavou státu stane diplomat a vítěz prvního kola Ivan Korčok, nebo předseda parlamentu Peter Pellegrini, slovenské vztahy s Českou republikou to podle politologů v obecné rovině výrazně neovlivní. V případě Pellegriniho vítězství se však takřka určitě prohloubí vzájemné neshody v některých mezinárodních a bezpečnostních otázkách, jako je například postoj k válce na Ukrajině. A zřejmě dojde i k dalšímu exodu podnikatelů, mladých a prozápadně smýšlejících Slováků do Prahy.
„Zvolení Pellegriniho do funkce prezidenta by nepochybně bylo novým impulzem pro odchod spousty lidí ze Slovenska, protože by definitivně ztratili naději, že se tam ta politická situace může v nejbližších letech zásadně změnit,“ myslí si politolog a spoluzakladatel CEVRO Institutu Ladislav Mrklas. „Když naproti tomu vyhraje Korčok, mohou tito lidé se stěhováním ještě váhat,“ dodává.
Slovensko se už v současné době potýká s velkým odlivem mladých a kvalifikovaných jedinců do ciziny, z čehož ekonomicky často těží právě Česko. Například pětina tamních vysokoškoláků odchází studovat na zahraniční univerzity, z toho asi sedmdesát procent do České republiky. Mnozí pak za hranicemi zůstávají natrvalo. Do jiných států Evropské unie mizí i řada slovenských byznysmenů, kteří věří, že v Česku, Polsku či Německu budou snáze profitovat z výhod jednotného evropského trhu. Podle Mrklase může Pellegriniho případná výhra tento trend ještě zesílit a není se moc čemu divit.
Pellegrini je jako Duda, absolutní moc by získal Fico
„Veškerou kontrolu nad slovenskou politikou by v případě Pellegriniho vítězství získal premiér Robert Fico,“ tvrdí Mrklas. Oba politici k sobě mají ideově blízko a opírají se o stejné skupiny voličů. Na základě expertova mínění proto lze očekávat, že Pellegrini by na Slovensku plnil podobnou roli, jakou měl v Polsku prezident Andrzej Duda během vlád národně konzervativní strany Právo a spravedlnost. „Ten sice občas řekl něco, co nebylo stoprocentně v souladu s vládní politikou, ale ve všech důležitých bodech šel premiérovi na ruku,“ soudí Mrklas.
Výsledky prvního kola voleb navíc naznačují, že pokud se šéf slovenského parlamentu stane prezidentem, bude to především díky voličům proruského kandidáta Štefana Harabina, jenž skončil na třetím místě s necelými dvanácti procenty hlasů. Pellegrini bude tím pádem nucen přitvrdit svou rétoriku vůči Ukrajině a právě to jej může vhánět do konfliktů se současnou českou vládou a prezidentem Petrem Pavlem.
„Nemyslím si, že se Slovensko může dostat v Evropské unii do úplné politické izolace. Na rozdíl od Maďarska pořád vystupuje na evropské úrovni se svými protiukrajinskými postoji umírněněji. Pokud se ale situace na frontě bude vyvíjet v neprospěch Ukrajiny, dokážu si představit, že to povede k hlubokým sporům a to nejen mezi Českem a Slovenskem. Těch vlád, co v takovém případě začnou couvat z jasné podpory Kyjeva bude v Evropě určitě víc,“ varuje Mrklas.
Ani vítězství Ivana Korčoka, který naopak Ukrajinu jednoznačně podporuje, nicméně nemusí znamenat, že budou slovenské mezinárodní vztahy bezproblémové. „Pro žádný stát velikosti Česka nebo Slovenska není dobré, když jeho prezident a ministerský předseda prosazují úplně odlišnou zahraniční politiku. Pro spojence nebo zahraniční investory pak není čitelný. Sami s tím máme bohaté zkušenosti,“ podotýká Mrklas.
Česko-slovenské vazby zpřetrhat nelze
Když pomineme odlišné názory na rusko-ukrajinský konflikt, širší proměnu vztahů mezi Českem a Slovenskem odborníci po volbách nečekají. „Vládní rovina je jiná než rovina prezidentská. Vlády jsou v obou zemích klíčovými výkonnými orgány, s politickou zodpovědností za výkon veřejných politik. Musíme si také uvědomit, že v tuto chvíli byla pozastavena jen jediná věc, a sice společná jednání vlád. Ostatní formáty spolupráce zůstaly prozatím beze změn,“ upozorňuje politolog z Metropolitní univerzity Praha Petr Just.
Rodinné, ekonomické a další vazby mezi Čechy a Slováky jsou podle expertů natolik silné, že si je žádný, ani seberadikálnější politik nemůže dovolit zcela zpřetrhat. S tím se pojí i v poslední době často vznášená otázka, zda má pro Českou republiku nadále smysl zůstávat ve visegrádské skupině, když se s jejími členy – Maďarskem, Polskem a Slovenskem – v mnoha věcech ideově rozchází.
„Visegrádská skupina si už za svoji existenci prošla různými obdobími, a to včetně ochlazení spolupráce. Ale vždycky zůstala zachována, byť třeba nedocházelo k intenzivním vládním kontaktům. Naše spolupráce má totiž vícero rovin, které zůstaly nedotčeny i v dobách, kdy vztahy mezi politiky visegrádských zemí byly napjaté,“ připomíná Just. „Udržet visegrádskou čtyřku dává smysl. Nemusí jí ale být dávána taková politická pozornost. Může se třeba omezit intenzita setkání na nejvyšší úrovni,“ souhlasí výkonný ředitel Asociace pro mezinárodní otázky Vít Dostál.
Odborníci však zároveň dodávají, že Česko by mělo vedle Visegrádu rozvíjet partnerství i s jinými evropskými zeměmi. „Jak ukazuje například spolupráce s Nizozemskem a Dánskem ohledně vojenské podpory Ukrajiny, tak je nalézat můžeme. Bylo by fajn tyto zárodky dále rozvíjet v dalších tématech. Ze střední Evropy neutečeme, ale nemusíme v ní být uvězněni,“ zamýšlí se Dostál.
Praha by se každopádně dle politologů neměla snažit hrát si na staršího sourozence a poučovat Bratislavu ohledně stavu demokracie. „Je správné dát najevo, že máme jiný pohled na některá mezinárodní témata, vměšovat se do vnitřní politiky jiného státu je ale vždy velmi ošemetné a zpravidla to jen posílí ty, které kritizujeme. Proto by si čeští politici měli odpustit komentáře ke slovenské domácí politice a slovenští k té české,“ doporučuje Mrklas.
