Debaty o novém složení Evropské komise se pohříchu soustředily na portfolio, které získal budoucí český eurokomisař. Mezinárodní partnerství – přiznejme si – nepatří mezi ty „silné“, co by je dokázal premiér a vláda prodat dobře voličům jako něco důležitého – nebo třeba takové portfolio, kde dokážeme Evropě doručit nějaké specificky české dovednosti.
Každopádně pokud se podíváme na digitální ekonomiku, což byla jedna z obřích priorit dosluhující Evropské komise a rovněž i důležitá součást politiky té budoucí, český eurokomisař nebude mít moc práce. Snad až na podobné projekty, jaké jeho předchůdkyně dodala na Jamajku, kde v rámci projektu evropské „Globální brány“ unie zafinancovala vybavení místních škol wi-fi připojením asi za deset milionů eur. Digitální agenda tak Síkelu do značné míry mine.
O digitálních politikách nové komise se začalo mluvit ale dřív než o samotných jménech a odpovědnostech budoucích eurokomisařů, když minulé pondělí náhle a velmi hlučně rezignoval současný komisař pro vnitřní trh Thierry Breton. Francouzského proponenta co největší evropské „suverenity“ a fanouška protekcionistických politik se dokázala staronová šéfka Evropské komise Ursula von der Leyenová zbavit tím, že francouzskému prezidentovi nabídla silnější portfolio pro jeho nominanta, pokud pošle do Bruselu někoho jiného.
Nebylo tajemstvím, že vztahy mezi jedním z nejviditelnějších členů komise, který pod sebe stáhl velkou část digitální agendy, a jeho nadřízenou byly velmi špatné. Bretona nicméně není třeba litovat – na stránkách e15 jsme ho často kritizovali za to, že si z vymáhání nových digitálních regulací udělal prostředek k vlastnímu zviditelnění, a samozřejmě i za jeho odpor k volnému trhu.
Všeobecně se ale předpokládalo, že Breton bude pokračovat jako komisař s odpovědností za digitální ekonomiku. Protože je ale nová evropská exekutiva navržená jinak – von der Leyenová více využívá osvědčený postup „rozděl a panuj“ – bude mít technologie na starost jako nějakou součást svého portfolia hned několik členů.
Nejvíc asi Finka Henna Virkkunenová, která bude viceprezidentkou pro technologickou suverenitu, bezpečnost a demokracii a bude odpovědná za vymáhání aktu o digitálních službách (který má krotit, jak nakládají platformy jako Facebook nebo TikTok s uživatelským obsahem), za telekomunikace a kyberbezpečnost. Za úkol dostala také vytvořit nový „akt o digitálních sítích“, což má být cesta, jak zvýšit konkurenceschopnost EU v oblasti telekomunikací.
Zatím se ale nápady vzešlé z komise – například že by se měla regulace rozšířit i na velké cloudové služby, které by měly platit operátorům za to, že využívají jejich sítě, setkala (právem) s razantním odmítnutím od všech kromě velkých telekomunikačních skupin.
Španělská nominantka Teresa Riberaová je zmiňovaná hlavně s ohledem na tu část její zodpovědnosti, která se týká Green dealu, ale součástí jejího portfolia je hlavně hospodářská soutěž, což znamená vymáhání další důležité regulace – aktu o digitálních službách, který ukládá velkým platformám, jak se chovat či nechovat k menším konkurentům. Bretonův náhradník Stéphane Séjourné pak bude zodpovědný za průmyslovou politiku, což v oblasti technologií znamená mimo jiné třeba také nařízení, kterým EU brání vnitřní trh před firmami čerpajícími státní podporu ze svých domovských zemí, což se v praxi týká nejvíc Číny a USA.
A další „řadoví“ komisaři budou zodpovědní tu za revizi nařízení o ochraně osobních údajů GDPR, tu za velmi kontroverzní plán nařízení, které má bránit šíření dětské pornografie, které ovšem hrozí hlavně tím, že výrazně zasáhne možnost bezpečně komunikovat přes internet, protože odchozí komise navrhovala výrazné prolomení principu šifrování zpráv v běžně používaných aplikacích jako WhatsApp a Signal.
Bude tak dost záležet na tom, jak se Evropská komise domluví, a hlavně co jí povolí členské státy a Evropský parlament. Právě řada členských států už dala celkem jasně najevo, že od nové Evropské komise neočekává další pravidla, ale spíš efektivní vymáhání regulačního šturmu, který jsme zažili v posledních pěti letech. Koneckonců k tomu vybízí i nedávno vydaná Draghiho zpráva o budoucnosti evropské konkurenceschopnosti, která přeregulovanost celkem otevřeně kritizuje.
Od finské eurokomisařky bychom měli očekávat právě spíše zdrženlivost – Finsko je technologickým lídrem v EU a Virkkunenová určitě nemá v DNA nenávist k americkým technologickým firmám jako Breton. Na druhou stranu nová Evropská komise dává daleko větší důraz na „bezpečnost“. A na tom, jak tento pojem noví eurokomisaři prakticky interpretují, bude dost stát i to, jak moc otevřená nadále Evropa bude.
Autor je spolupracovník redakce
