Francii v neděli čeká první kolo předčasných a překvapivě vyhlášených voleb do Národního shromáždění. Je vysoce nepravděpodobné, že by v nich výrazně uspěla koalice spojená s prezidentem Emmanuelem Macronem. Čekají se velké zisky nacionalistického Národního sdružení (RN) Marine Le Penové a levicové Nové lidové fronty. Je však dost možné, že ani jeden tábor nebude mít v dolní komoře parlamentu většinu. Pak by se Francie dostala do neprobádaných politických vod a řešením patu by teoreticky mohly být předčasné prezidentské volby.
Francouzský většinový volební systém značně ztěžuje prognózy výsledku. Různé projekce předpokládají, že RN získá nejvíce křesel. Odhad jejich počtu se pohybuje od 210 do tří stovek. Většina průzkumů ale neočekává, že Le Penová dosáhne na majoritu 289 hlasů v 577členném orgánu. Druhé místo se 135 až 230 mandáty pravděpodobně obsadí široká aliance levicových stran. Uskupení Společně (Ensemble), kde je i Macronova strana Obnova, podle odhadů skončí až třetí se sedmdesáti až 130 křesly.
Prezident zjevně do poslední chvíle sází na to, že se Francouzi zaleknou rizika vítězství extremistů, hrozící politické nestability a jejích ekonomických důsledků. Věří, že nakonec promluví mlčící většina. Odborníci však o úspěchu jeho taktiky pochybují.
„Strategií Macrona teď je: buď já, nebo chaos,“ řekl agentuře Reuters politolog Vincent Martigny z univerzity v Nice. „Hraje velmi nebezpečnou hru, protože chce působit jako umírněný, stabilní bod, ale je vnímán jako ten, kdo Francouze do tak zamotané situace dostal,“ dodal. V současnosti se tak rýsují čtyři možné povolební scénáře.
1. Macronova koalice zvítězí
Prezidentovi by pochopitelně nejvíce vyhovovalo, kdyby se jeho koalici podařilo v Národním shromáždění zajistit když už ne většinu, tak aspoň nejvíce křesel. Je to sice málo pravděpodobné, ale Macron má pořad naději, že dvoukolový systém odfiltruje extremisty a jeho kandidáti nakonec překvapivě uspějí. V takovém případě by mohl znovu jmenovat Gabriela Attala premiérem a pokračovat v dosavadní agendě.
Pokud by za sebou neměl majoritu, musel by hledat spojence pro podporu jednotlivých zákonů. Výsledek by každopádně vzal vítr z plachet Le Penové i levicovým radikálům a zemi by nejspíš čekal relativní politický klid až do prezidentského klání v roce 2027. Tento scénář by také nejvíce uklidnil trhy, které současná situace v zemi značně rozkolísala.
2. Přesvědčivě vyhraje Národní sdružení
Pokud se RN podaří získat v dolní komoře parlamentu většinu, stane se nejspíš premiérem jeho osmadvacetiletý lídr Jordan Bardella. Francie by se tak dočkala takzvané kohabitace, tedy spoluvládí prezidenta a šéfa vlády. Macron by řídil zejména zahraniční a obrannou politiku, v řadě záležitostí by však musel hledat kompromis s Bardellou a v domácích věcech by byl ve slabší pozici. Premiér by nejspíš měl hlavní slovo i v unijních tématech.
„Evropské záležitosti nejsou považovány za zahraniční politiku. Je to převážně domácí politika. Je tedy věcí vlády, aby rozhodla o evropských záležitostech,“ řekl serveru Euronews François-Xavier Millet, profesor ústavního práva z Université des Antilles. Byznys a trhy vyhlídka na úspěch RN znepokojuje. „Pokud se k moci dostane tým, který nikdy nevládl, je tu naprostá nejistota, úplná neznámá,“ komentoval situaci v médiích šéf burzovního provozovatele Euronext Stephane Boujnah. Strana však v poslední době slevila z některých svých hospodářských záměrů, aby situaci uklidnila.
3. Nakonec uspěje levice
Dvoukolový sytém teoreticky může v důsledku taktizování přinést i překvapivé vítězství levicové koalice, která sdružuje radikály se socialisty a ekology. Nejvýraznější tváří aliance je silně kontroverzní Jean-Luc Mélenchon. Tento politik, kterého provázejí nařčení z antisemitismu, je na pozici premiéra pro část levicové koalice nepřijatelný. Nejednotné uskupení by tak nejspíše do čela vlády muselo složitě hledat jinou tvář.
Tento scénář děsí investory zřejmě ještě více než možný úspěch pravicových radikálů. „Nejhorším výsledkem pro trh by bylo, kdyby levé křídlo získalo většinu,“ připustil podle Reuters Gareth Hill ze společnosti Royal London Asset Management. Nová lidová fronta v kampani představila ekonomický program, který by mimo jiné zvrátil Macronovy reformy v oblasti důchodů, zvýšil minimální mzdu a uvalit zvláštní daň na zisky některých průmyslových firem.
4. Nikdo nebude mít dostatek síly k vládě
V současnosti se jeví jako velmi realistická možnost, že zvítězí Národní sdružení, nebude však mít většinu ani potřebné spojence k vládě. Nastala by tak těžko řešitelná patová situace, do které se země ještě nedostala. „V takovém případě by bylo mnohem komplikovanější pokračovat ve velkých reformách, které by Francii posunuly kupředu. Místo toho bychom uvízli ve formě stagnace,“ řekl Euronews Alexandre Frambéry-Iac, expert na právo z univerzity v Bordeaux.
Macron by teoreticky mohl jmenovat premiérem nějakou respektovanou osobnost a požádat ji, aby sestavila vládu. Nové parlamentní volby se každopádně nemohou konat dříve než v červenci příštího roku, aby chaos vyřešily. Prezidentova pozice by tak nejspíše nadále slábla a rostl by tlak na jeho rezignaci, ke které ho však nikdo nemůže donutit. Le Penová, která nejspíš sama opět pomýšlí na to, že se dřív nebo později nastěhuje do Elysejského paláce, o této možnosti však už otevřeně hovoří.
Macron ji naopak odmítá a tvrdí, že u moci zůstane do řádného termínu voleb v roce 2027. To však může být součástí předvolební taktiky a není vyloučené, že by během povolební krize změnil názor. I kdyby své druhé funkční období nedokončil, je podle think-tanku Atlantic Council nepravděpodobné, že by mohl kandidovat potřetí v řadě. Odborníci však o výkladu ústavy vedou debatu a poslední slovo bude mít Ústavní rada, podotýká think-tank.
