Evropě se stále nedaří zbavit se ruských fosilních paliv, v poslední době je dokonce závislejší na dodávkách zemního plynu z válčící země. V květnu odtud kontinent dovezl více suroviny než ze Spojených států. Sedmadvacítka se snaží postihnout ruský LNG, ale prosadit účinné sankce je složité. Ukrajina se mezitím pokouší energeticky osamostatnit a uzavřela s Washingtonem smlouvu o dodávkách zkapalněného plynu.

Evropská unie, Británie, Švýcarsko, Srbsko, Bosna a Hercegovina a Severní Makedonie minulý měsíc závisely na dodávkách ruského potrubního plynu a LNG z patnácti procent, uvedl Financial Times s odkazem na údaje Independent Commodity Intelligence Services (ICIS).

Americký zkapalněný plyn se na dovozu do tohoto regionu podílel ze čtrnácti procent. Poprvé od výbuchu plynovodu Nord Stream v září 2022 tak byla Evropa závislejší na ruském plynu více než na tom americkém. Největším dodavatelem se zhruba třiceti procenty zůstává Norsko.

„Je zarážející vidět v Evropě o fous větší tržní podíl ruského plynu po tom všem, čím jsme prošli, po veškerém úsilí vynaloženém na diverzifikaci dodávek energie,“ řekl britskému listu Tom Marzec-Manser z ICIS. Tento stav má několik příčin. Dodávky amerického LNG, které v některých měsících tvořily i více než pětinu importu, poklesly mimo jiné z důvodu odstávky na velkém americkém terminálu.

Konec ruského plynu je nejspíš daleko

Přísun ruského plynu naopak v posledních měsících rostl, jelikož země posílala o něco více suroviny přes Turecko i Ukrajinu. Zároveň se zvyšuje dovoz ruského LNG do Evropské unie. Mezi lety 2021 a 2023 podle analytické firmy Kpler vzrostl o více než třetinu.

A data ekonomického think tanku Bruegel ukazují, že v některých měsících tohoto roku se ho dovezlo ještě více než loni. Marzec-Manser však nepředpokládá, že aktuální stav se udrží dlouho. Americký export se nejspíše zvedne a Moskva bude patrně přes léto severní trasou dopravovat více LNG do Asie.

Úplný konec ruského plynu je však nejspíš daleko. „Politická realita je taková, že pro evropské země je nesmírně obtížné plně diverzifikovat své dodávky energie, když mnohé již nyní bojují s vysokou inflací a krizí životních nákladů,“ uvedla ve své analýze Armida van Rijová z britského think tanku Chatham House.

Sedmadvacítka už delší dobu řeší, jak zakročit proti ruskému zkapalněnému plynu a snížit tak příjmy Kremlu na financování války. Na těchto nákupech je závislé hlavně Španělsko, Belgie a Francie. Přestože někteří unijní členové chtěli protlačit úplné embargo na ruský LNG, nakonec se diskuze omezily pouze na zákaz využití evropských zařízení pro jeho reexport do dalších zemí a financovaní výstavby ruských terminálů.

A ani jeho prosazení není snadné. Web Politico s odkazem na své zdroje uvedl, že dohoda o novém kolu sankcí, jejichž jádrem je ruský LNG, v pátek ztroskotala na německém odporu. „Kdysi se říkalo, že bychom měli vždy vinit Maďarsko, a teď je to Německo,“ citoval web jednoho nejmenovaného diplomata. Rezervovanost Berlína se netýká přímo plynové otázky, ale snahy společenství zamezit obcházení dosavadních postihů Moskvy.

Výhled na dodávky z Ázerbájdžánu

Německu údajně vadí rozšíření mechanismu, které unijní firmy nutí zajistit, že jejich zákazníci neprodají zboží dále do Ruska. Dosud se takzvaná neruská doložka vztahovala pouze na zbrojní materiál a zboží dvojího užití, nyní se má rozšířit na další věci od strojírenství po chemikálie. A Berlín se obává dopadů zejména na malý byznys.

Evropská komise vyjednává s Německem, aby zvrátila jeho veto. V unii je přitom zřejmá snaha dohodnout nový sankční balíček do červencového začátku maďarského předsednictví. Představitel ministerstva zahraničí v Berlíně zmíněnému webu řekl, že by jeho neschválení mohlo dále poškodit důvěryhodnost země, která je od začátku války kritizovaná za svůj přístup ke Kremlu.

Toky ruské suroviny do Evropy se nejspíše trochu změní na konci roku, kdy vyprší smlouva o tranzitu plynu, kterou s Moskvou před pěti lety dohodla Ukrajina. Kyjev o uzavření nové nestojí. V současnosti se tak jedná především o možnosti, že by ukrajinskými rourami proudil plyn z Ázerbájdžánu.

Takové řešení by pomohlo například Slovensku a Rakousku. Jenže rozhovory jsou teprve v raném stádiu a komplikuje je řada otazníků včetně vývoje na bojišti. Ukrajina se mezitím dohodla na prvních dodávkách LNG z USA, smlouva má platit dvacet let. Země nemá žádné vlastní terminály, ale zajistila si kapacitu jinde v Evropě.

Evropě se stále nedaří zbavit se ruských fosilních paliv, v poslední době je dokonce závislejší na dodávkách zemního plynu z válčící země. V květnu odtud kontinent dovezl více suroviny než ze Spojených států. Sedmadvacítka se snaží postihnout ruský LNG, ale prosadit účinné sankce je složité. Ukrajina se mezitím pokouší energeticky osamostatnit a uzavřela s Washingtonem smlouvu o dodávkách zkapalněného plynu.

Evropská unie, Británie, Švýcarsko, Srbsko, Bosna a Hercegovina a Severní Makedonie minulý měsíc závisely na dodávkách ruského potrubního plynu a LNG z patnácti procent, uvedl Financial Times s odkazem na údaje Independent Commodity Intelligence Services (ICIS).

Americký zkapalněný plyn se na dovozu do tohoto regionu podílel ze čtrnácti procent. Poprvé od výbuchu plynovodu Nord Stream v září 2022 tak byla Evropa závislejší na ruském plynu více než na tom americkém. Největším dodavatelem se zhruba třiceti procenty zůstává Norsko.

„Je zarážející vidět v Evropě o fous větší tržní podíl ruského plynu po tom všem, čím jsme prošli, po veškerém úsilí vynaloženém na diverzifikaci dodávek energie,“ řekl britskému listu Tom Marzec-Manser z ICIS. Tento stav má několik příčin. Dodávky amerického LNG, které v některých měsících tvořily i více než pětinu importu, poklesly mimo jiné z důvodu odstávky na velkém americkém terminálu.

Konec ruského plynu je nejspíš daleko

Přísun ruského plynu naopak v posledních měsících rostl, jelikož země posílala o něco více suroviny přes Turecko i Ukrajinu. Zároveň se zvyšuje dovoz ruského LNG do Evropské unie. Mezi lety 2021 a 2023 podle analytické firmy Kpler vzrostl o více než třetinu.

A data ekonomického think tanku Bruegel ukazují, že v některých měsících tohoto roku se ho dovezlo ještě více než loni. Marzec-Manser však nepředpokládá, že aktuální stav se udrží dlouho. Americký export se nejspíše zvedne a Moskva bude patrně přes léto severní trasou dopravovat více LNG do Asie.

Úplný konec ruského plynu je však nejspíš daleko. „Politická realita je taková, že pro evropské země je nesmírně obtížné plně diverzifikovat své dodávky energie, když mnohé již nyní bojují s vysokou inflací a krizí životních nákladů,“ uvedla ve své analýze Armida van Rijová z britského think tanku Chatham House.

Sedmadvacítka už delší dobu řeší, jak zakročit proti ruskému zkapalněnému plynu a snížit tak příjmy Kremlu na financování války. Na těchto nákupech je závislé hlavně Španělsko, Belgie a Francie. Přestože někteří unijní členové chtěli protlačit úplné embargo na ruský LNG, nakonec se diskuze omezily pouze na zákaz využití evropských zařízení pro jeho reexport do dalších zemí a financovaní výstavby ruských terminálů.

A ani jeho prosazení není snadné. Web Politico s odkazem na své zdroje uvedl, že dohoda o novém kolu sankcí, jejichž jádrem je ruský LNG, v pátek ztroskotala na německém odporu. „Kdysi se říkalo, že bychom měli vždy vinit Maďarsko, a teď je to Německo,“ citoval web jednoho nejmenovaného diplomata. Rezervovanost Berlína se netýká přímo plynové otázky, ale snahy společenství zamezit obcházení dosavadních postihů Moskvy.

Výhled na dodávky z Ázerbájdžánu

Německu údajně vadí rozšíření mechanismu, které unijní firmy nutí zajistit, že jejich zákazníci neprodají zboží dále do Ruska. Dosud se takzvaná neruská doložka vztahovala pouze na zbrojní materiál a zboží dvojího užití, nyní se má rozšířit na další věci od strojírenství po chemikálie. A Berlín se obává dopadů zejména na malý byznys.

Evropská komise vyjednává s Německem, aby zvrátila jeho veto. V unii je přitom zřejmá snaha dohodnout nový sankční balíček do červencového začátku maďarského předsednictví. Představitel ministerstva zahraničí v Berlíně zmíněnému webu řekl, že by jeho neschválení mohlo dále poškodit důvěryhodnost země, která je od začátku války kritizovaná za svůj přístup ke Kremlu.

Toky ruské suroviny do Evropy se nejspíše trochu změní na konci roku, kdy vyprší smlouva o tranzitu plynu, kterou s Moskvou před pěti lety dohodla Ukrajina. Kyjev o uzavření nové nestojí. V současnosti se tak jedná především o možnosti, že by ukrajinskými rourami proudil plyn z Ázerbájdžánu.

Takové řešení by pomohlo například Slovensku a Rakousku. Jenže rozhovory jsou teprve v raném stádiu a komplikuje je řada otazníků včetně vývoje na bojišti. Ukrajina se mezitím dohodla na prvních dodávkách LNG z USA, smlouva má platit dvacet let. Země nemá žádné vlastní terminály, ale zajistila si kapacitu jinde v Evropě.