Daron Acemoglu, profesor ekonomie americké univerzity MIT rozhodně nepropadá všeobecnému optimismu ohledně umělé inteligence . Ovšem místo dystopických referátů o světě v područí algoritmů měří autor bestselleru Proč státy selhávají (Why Nations Fail) podle dopadu na výkon globální ekonomiky, tedy řečí čísel.

„Někteří si myslí, že umělá inteligence způsobí revoluci ve všem a přinese úžasné zisky pro každého. Ale ze zkušenosti víme, že to tak úplně není, protože využití AI v reálných podmínkách probíhá nahodile,“ říká Daron Acemoglu v dalším díle podcastu PFI Talks, které deníku e15 přináší Prague Finance Institute při ekonomickém výzkumném pracovišti CERGE-EI.

Zatímco ekonomové z banky Goldman Sachs odhadují, že díky vyšší produktivitě AI vzroste globální HDP do roku 2033 o 7 %, tedy o takřka sedm bilionů dolarů, profesor Acemoglu se ve svých odhadech drží výrazně více při zemi. „Podle aktualizovaných odhadů příspěvků AI ke zvýšení produktivity očekávám růst HDP v následujících deseti letech od 0,53 procenta do 0,90 procenta,“ uvedl Acemoglu s odkazem na svou nedávnou studii pro americký ekonomický institut NBER.

Pozastavuje se i nad některými výhledy vývojářů AI: „Jak můžete tvrdit, že něco jako GPT4 může mít inteligenci na úrovni PhD? Přitom pouze dokáže rychle vyhledat určité informace ve své rozsáhlé databázi. Dokonce i inteligence středoškoláků je mnohem všestrannější, mnohotvárnější a kreativnější. Tohle nikdo nemůže říkat v dobré víře,“ konstatuje Acemoglu. 

Acemoglu varuje před pasivitou tváří v tvář technologiím, včetně umělé inteligenci a jejích nástrojů velkých jazykových modelů v podobě Chat GPT. Dopadem ekonomických jevů a technologických inovací se zabývá ve svých knihách i vědeckých pracích už 30 let. S kolegou z MIT Simonem Johnsonem se tématu věnuje v knize Moc a Pokrok z roku 2023. „Napsali jsme tuto knihu proto, že nás znepokojila míra techno optimismu, kterou se podnikatelé ze Silicon Valley a americká média snažila prodat veřejnosti,“ říká. 

Hlavním rizikem rétoriky kolem AI je zejména to, že vlastně říká lidem, aby byli pasivní ve stylu: „Nebojte se, jsou to úžasné technologie. Vše bude v pořádku, musíte jen důvěřovat technologickým expertům.“ O historická fakta nelze takový postoj opřít, namítá profesor Acemoglu a dová, že je na místě rozumná regulace.

„Jsem ekonom a miluju Adama Smithe. Jeho neviditelná ruka trhu je jedním z nejhlubších poznatků ve společenských vědách. Ale ani Adam Smith nikdy netvrdil, že byste měli vše nechat na trhu,“ tvrdí Acemoglu. Podle něj jsme rezignovali na antimonopolních pravidla. Pokud byl v Progresivní éře problémem Standard Oil, tak Google, Facebook, Amazon i Microsoft jsou dnes problémem také. Tyto firmy jsou totiž mnohem silnější než Standard Oil. Mnohem více pronikají do všech aspektů našich životů. 

„Je šílené si myslet, že OpenAI a nějaký Sam Altman společně s Microsoftem udělají z dobré vůle a své nekonečné moudrosti pro nás to nejlepší a že není potřeba žádný zásah dalších odborníků nebo regulačních orgánů. I u jiných věcí, které mají méně rozsáhlé důsledky, jako je oblast léčiv či výroby aut, používáme řadu regulací, abychom zajistili, že spotřebitelé jsou v bezpečí a firmy nezneužívají své postavení,“ říká s tím, že bez regulace by nevznikly ani tak zásadní věci jako bezpečnostní pásy v autech. 

Acemoglu přiznává, že jeho názory na AI a dopady nových technologií vůbec na ekonomiku zčásti utvářely vzpomínky na dětství v Istanbulu, odkud pochází. V 80. letech zažívalo Turecko bouřlivé časy. V zemi proběhl vojenský převrat, došlo ke kontrolovanému přechodu od vojenské diktatury k demokracii.

„Ekonomika na tom byla velmi špatně a mě tato témata začala přitahovat. Proč některé země končí se špatným uspořádáním? Proč je v Turecku tolik útlaku? Proč neexistuje svoboda médií? To byly otázky, které jsem chtěl studovat. Myslel jsem si, že ekonomie přinese odpovědi,“ popisuje Acemoglu. Těmto i dalším tématům se proto věnuje v bestselleru Proč státy selhávají či v díle Ekonomické kořeny diktatury a demokracie ( Economic Origins of Dictatorship and Democracy), v níž se zaobírá faktory udržitelností demokratických společností.

Podle něj musíme přesměrovat způsob, jak technologie používáme. „Považuji za zavádějící debaty zaměřené na umělou obecnou inteligenci. Můžeme se zabývat tím, co budeme dělat, až přijdou super inteligentní roboti. Skutečný problém je v tom, že mnoho škod se dá napáchat už s nyní využívanými technologiemi. Jak se s nimi vypořádat a co se stane, když to neuděláme?“ ptá se řečnicky Acemoglu. Technologický pokrok podle něj sám o sobě nevede k pozitivním sociálním změnám a často z něj těží jen úzká skupina elit. „Je třeba nastavit mantinely, aby AI modely neškodily nebo nebyly zneužity,“ říká.

Nejpalčivějším ekonomickým problémem na světě bude podle něj vytvoření sdílené prosperity. „Jak zajistit růst, který je sdílen mezi obyvatelstvem? Aby se zvýšily mzdy, snížila se chudoba a nevybuchla bomba nerovnosti? Vedli jsme si špatně, Evropa hodně zpomalila. USA také rostou pomaleji. Vše ostatní, jako rozpočtové deficity a inflace, ve srovnání s tímto blednou. A proto je přesměrování ve využití technologií tak důležité,“ dodává. „Myslím, že dystopická budoucnost bude ta, v níž současné technologie umělé inteligence, jakožto pokračování sociálních médií, zničí demokracii,“ tvrdí. 

Rozhovor vedl Leoš Rousek, ředitel komunikace skupiny PPF. Působil v Home Credit International a spolupracoval s oddělením vztahů s investory MONETA Money Bank. Více než dvě desetiletí se věnoval byznysové žurnalistice v Česku, Rusku, Slovinsku a na Slovensku pro americký deník Wall Street Journal a tiskovou agenturu Dow Jones Newswires. V letech 2017 a 2019 byl hlavním ekonomickým analytikem deníku Hospodářské noviny.

Daron Acemoglu, profesor ekonomie americké univerzity MIT rozhodně nepropadá všeobecnému optimismu ohledně umělé inteligence . Ovšem místo dystopických referátů o světě v područí algoritmů měří autor bestselleru Proč státy selhávají (Why Nations Fail) podle dopadu na výkon globální ekonomiky, tedy řečí čísel.

„Někteří si myslí, že umělá inteligence způsobí revoluci ve všem a přinese úžasné zisky pro každého. Ale ze zkušenosti víme, že to tak úplně není, protože využití AI v reálných podmínkách probíhá nahodile,“ říká Daron Acemoglu v dalším díle podcastu PFI Talks, které deníku e15 přináší Prague Finance Institute při ekonomickém výzkumném pracovišti CERGE-EI.

Zatímco ekonomové z banky Goldman Sachs odhadují, že díky vyšší produktivitě AI vzroste globální HDP do roku 2033 o 7 %, tedy o takřka sedm bilionů dolarů, profesor Acemoglu se ve svých odhadech drží výrazně více při zemi. „Podle aktualizovaných odhadů příspěvků AI ke zvýšení produktivity očekávám růst HDP v následujících deseti letech od 0,53 procenta do 0,90 procenta,“ uvedl Acemoglu s odkazem na svou nedávnou studii pro americký ekonomický institut NBER.

Pozastavuje se i nad některými výhledy vývojářů AI: „Jak můžete tvrdit, že něco jako GPT4 může mít inteligenci na úrovni PhD? Přitom pouze dokáže rychle vyhledat určité informace ve své rozsáhlé databázi. Dokonce i inteligence středoškoláků je mnohem všestrannější, mnohotvárnější a kreativnější. Tohle nikdo nemůže říkat v dobré víře,“ konstatuje Acemoglu. 

Acemoglu varuje před pasivitou tváří v tvář technologiím, včetně umělé inteligenci a jejích nástrojů velkých jazykových modelů v podobě Chat GPT. Dopadem ekonomických jevů a technologických inovací se zabývá ve svých knihách i vědeckých pracích už 30 let. S kolegou z MIT Simonem Johnsonem se tématu věnuje v knize Moc a Pokrok z roku 2023. „Napsali jsme tuto knihu proto, že nás znepokojila míra techno optimismu, kterou se podnikatelé ze Silicon Valley a americká média snažila prodat veřejnosti,“ říká. 

Hlavním rizikem rétoriky kolem AI je zejména to, že vlastně říká lidem, aby byli pasivní ve stylu: „Nebojte se, jsou to úžasné technologie. Vše bude v pořádku, musíte jen důvěřovat technologickým expertům.“ O historická fakta nelze takový postoj opřít, namítá profesor Acemoglu a dová, že je na místě rozumná regulace.

„Jsem ekonom a miluju Adama Smithe. Jeho neviditelná ruka trhu je jedním z nejhlubších poznatků ve společenských vědách. Ale ani Adam Smith nikdy netvrdil, že byste měli vše nechat na trhu,“ tvrdí Acemoglu. Podle něj jsme rezignovali na antimonopolních pravidla. Pokud byl v Progresivní éře problémem Standard Oil, tak Google, Facebook, Amazon i Microsoft jsou dnes problémem také. Tyto firmy jsou totiž mnohem silnější než Standard Oil. Mnohem více pronikají do všech aspektů našich životů. 

„Je šílené si myslet, že OpenAI a nějaký Sam Altman společně s Microsoftem udělají z dobré vůle a své nekonečné moudrosti pro nás to nejlepší a že není potřeba žádný zásah dalších odborníků nebo regulačních orgánů. I u jiných věcí, které mají méně rozsáhlé důsledky, jako je oblast léčiv či výroby aut, používáme řadu regulací, abychom zajistili, že spotřebitelé jsou v bezpečí a firmy nezneužívají své postavení,“ říká s tím, že bez regulace by nevznikly ani tak zásadní věci jako bezpečnostní pásy v autech. 

Acemoglu přiznává, že jeho názory na AI a dopady nových technologií vůbec na ekonomiku zčásti utvářely vzpomínky na dětství v Istanbulu, odkud pochází. V 80. letech zažívalo Turecko bouřlivé časy. V zemi proběhl vojenský převrat, došlo ke kontrolovanému přechodu od vojenské diktatury k demokracii.

„Ekonomika na tom byla velmi špatně a mě tato témata začala přitahovat. Proč některé země končí se špatným uspořádáním? Proč je v Turecku tolik útlaku? Proč neexistuje svoboda médií? To byly otázky, které jsem chtěl studovat. Myslel jsem si, že ekonomie přinese odpovědi,“ popisuje Acemoglu. Těmto i dalším tématům se proto věnuje v bestselleru Proč státy selhávají či v díle Ekonomické kořeny diktatury a demokracie ( Economic Origins of Dictatorship and Democracy), v níž se zaobírá faktory udržitelností demokratických společností.

Podle něj musíme přesměrovat způsob, jak technologie používáme. „Považuji za zavádějící debaty zaměřené na umělou obecnou inteligenci. Můžeme se zabývat tím, co budeme dělat, až přijdou super inteligentní roboti. Skutečný problém je v tom, že mnoho škod se dá napáchat už s nyní využívanými technologiemi. Jak se s nimi vypořádat a co se stane, když to neuděláme?“ ptá se řečnicky Acemoglu. Technologický pokrok podle něj sám o sobě nevede k pozitivním sociálním změnám a často z něj těží jen úzká skupina elit. „Je třeba nastavit mantinely, aby AI modely neškodily nebo nebyly zneužity,“ říká.

Nejpalčivějším ekonomickým problémem na světě bude podle něj vytvoření sdílené prosperity. „Jak zajistit růst, který je sdílen mezi obyvatelstvem? Aby se zvýšily mzdy, snížila se chudoba a nevybuchla bomba nerovnosti? Vedli jsme si špatně, Evropa hodně zpomalila. USA také rostou pomaleji. Vše ostatní, jako rozpočtové deficity a inflace, ve srovnání s tímto blednou. A proto je přesměrování ve využití technologií tak důležité,“ dodává. „Myslím, že dystopická budoucnost bude ta, v níž současné technologie umělé inteligence, jakožto pokračování sociálních médií, zničí demokracii,“ tvrdí. 

Rozhovor vedl Leoš Rousek, ředitel komunikace skupiny PPF. Působil v Home Credit International a spolupracoval s oddělením vztahů s investory MONETA Money Bank. Více než dvě desetiletí se věnoval byznysové žurnalistice v Česku, Rusku, Slovinsku a na Slovensku pro americký deník Wall Street Journal a tiskovou agenturu Dow Jones Newswires. V letech 2017 a 2019 byl hlavním ekonomickým analytikem deníku Hospodářské noviny.