Sestava hostů nedělních Otázek Václava Moravce v České televizi spolu s nedávnými událostmi – rozhodnutím Ústavního soudu o snížené valorizaci penzí, situací kolem ČEZ nebo nákupem sítě benzínek Robin Oil – přímo slibovala vypjatou debatu plnou osobních útoků a řečnických špiček. Jenže něco se zaseklo. Od ministra financí Zbyňka Stanjury a jeho dvou předchůdců, Aleny Schillerové a Miroslava Kalouska, jsme se dozvěděli leda tak to, že v případě tendru na dostavbu Dukovan nechce nikdo nic říkat a všichni jsou rádi, že nemusí.
Na Otázkách Václava Moravce bývá zajímavá ta hra, co si které médium z debaty vezme jako hlavní headline. Neboli, co bude oním značkovým „o čem se po dnešních Otázkách začne mluvit“. Nebudeme se navzájem napínat, tentokrát to bylo těžké. A tak třeba Česká televize jako hlavní titulek zvolila zprávu, že opozice dostane od vlády informace o tendru na výstavbu nových jaderných bloků, ale až později. Ano, tak slabá debata to byla.
Kdo má rád apokalyptické vize a zároveň trochu představivosti, mohl lehce propadnout dojmu, že sleduje OVM v roce 2026, kdy je proti velkokoaliční dvojce Schillerová-Stanjura nasazen Kalousek jako jediná opozice. Ano, sledovali jsme takovou selanku, v níž nejvážnější spor dosáhl úrovně, zda má stát jako pumpař provozovat byznys s prodejem baget a cigár.
Čtyři bloky se možná postaví, možná ne, dozvěděli jsme se
Klíčová otázka samozřejmě zněla, co bude dál s ČEZ a tendrem na výstavbu jednoho nebo možná čtyř bloků v Dukovanech. Schillerová coby místopředsedkyně sněmovního rozpočtového výboru by to prý tušit měla, leč to netuší, podle Kalouska teď vláda ani nic říkat nemůže a ministr Stanjura sám sebe vidí v „těžké roli“, protože skutečně nic říkat nesmí.
Opatrné zahájení, kdy nikdo nechce nic říkat, a všichni jsou rádi, že nemusí. Riziko chyby je příliš velké, budoucnost nejistá. Jestli se postaví čtyři bloky, které vláda v týdnu poptala? „Neznamená to, že budou, a neznamená to, že nebudou,“ prohlásil tajnosnubně Stanjura a ostatní moudře přikývli.
Ďábel se skrývá v detailu a detailů je moc, prohlásil k tématu Kalousek, zatímco Alena Schillerová se domnívá, že ďábel tkví v detailu, ale ty detaily neznáme, což je opět klíčové sdělení. Chvílemi to dokonce vypadalo, že si Stanjura se Schillerovou společně zanotují nějakou pěknou písničku.
Částka za čtyři bloky by podle zúčastněných mohla být až dva biliony korun, tedy jeden celý státní rozpočet, žádný velký rozpor ale mezi vládou a opozicí nepanuje. „My nejsme v tak zásadním rozporu, můžeme se možná lišit v nějakých nuancích. To znamená, že naši podporu to bude spíše mít,“ řekla Schillerová. Čímž jsou karty rozdány. Na nynější vládě je, aby do konce roku řekla, zda bude mít Česko spíš na jeden nebo na čtyři bloky a z čeho je zaplatí.
Zamlžená budoucnost ČEZ
Opozice, která doufá, že bude příště vládnout ona, bude zase ráda, že tento oříšek za ni Fiala a spol. rozlousknou, a kdyby přece jen nastal nějaký průšvih se zpožďováním nebo prodražováním, jako že to samozřejmě empiricky hrozí, bude to mít na koho hodit.
To vše v situaci, kdy mělo být dávno jasné, jak to s budoucností ČEZ bude. Ve sněmovně zůstal uvízlý zákon o přeměně obchodních společností, na který se Fialova vláda dlouho upínala a který jí měl pomoci při případném vytlačení minoritních akcionářů. Stanjura v OVM řekl, že zákon pro něj prioritu nemá, pokud by byl brzy projednán, prý by mu to ale nevadilo.
Zdá se, že kartou se čtyřmi bloky si vláda kupuje čas, který jí s původním plánem došel. Zcela konkrétně zhruba 12 měsíců, během kterých se může stát cokoli.
