Jít proti proudu není jednoduché. Nedávno to na vlastní kůži pocítila Česká národní banka. Ta na svém posledním zasedání překvapila trh. Analytici i investoři takřka s jistotou očekávali snížení úroků o čtvrt procentního bodu. U bankéřů však převážily holubičí instinkty: sazby poslali o půl procentního bodu dolů. Cenou za tyto holubičí preference bylo oslabení koruny o takřka 50 haléřů za měsíc. Právě kurz tuzemské měny a přetrvávající inflační hrozba by měly přimět národní banku k jemnější strategii uvolňování politiky.
Nedávné výroky některých radních ČNB, že se centrální banka na začátku srpna může opět rozhodovat mezi variantou snížit úroky o čtvrt nebo o půl procentního bodu, spustily novou fázi oslabování koruny. Taková slova investory znervóznila, přestože v rámci rady představují minoritní názor.
Potenciální příklon k benevolentnější politice vychází z povzbudivé inflace za červen, která překvapivě vyšla na dvouprocentním cíli. Nicméně více mikroskopický pohled na tuto statistiku ukazuje, že k poklesu přispěly volatilní ceny agrárních komodit. Ty jsou nevyzpytatelné, a zatímco v jednom měsíci mají protiinflační vliv, v tom dalším mohou naopak táhnout cenovou dynamiku nahoru. Inflace taktéž zůstává zvýšená v sektoru služeb, což je skutečnost, která by měla tvůrce měnové politiky odrazovat od markantního snižování úroků.
VIDEO: Rozhovor s investorkou Martinou Špacírovou z Hartenberg Holding pro FLOW
FLOW: Rozhovor s investorkou Martinou Špacírovou z Hartenberg Holding • e15
Nesmíme taktéž opomíjet, že inflace na podzim opět zrychlí kvůli slabší srovnávací základně. Meziroční cenový růst se může přiblížit ke čtyřem procentům. Jakkoliv jde o technický faktor, musíme si uvědomit, že tuzemské domácnosti jsou obrovským nárůstem cenové hladiny z posledních let stále traumatizovány. Vítězství nad inflací není definitivní. V takovém prostředí nelze podceňovat inflační psychologii. Hrozba odkotvení inflačních očekávání je sice nepravděpodobná, nikoliv však zcela nereálná.
Měnový kurz významně ovlivňuje cenovou dynamiku vzhledem k angažovanosti Česka v zahraničním obchodě. Slabší koruna prodražuje importy a přináší inflační impulzy. Proto jde její současný vývoj přímo proti krokům ČNB. Ta sice má k dispozici dostatečné devizové rezervy, kterými může kurz stabilizovat, pokud by je však začala používat, vyslala by trhu špatný signál.
Kurz koruny může nadměrně kolísat v souvislosti s blížícími se americkými volbami. Průvodním jevem prezidentských utkání, kterých se účastnil Donald Trump, byla zvýšená volatilita cen aktiv. V dobách tržních turbulencí mají správci peněz tendenci utíkat z rizikovější měn, kam se koruna stále řadí. Slabší makrodata nebo překvapivé kroky ČNB mohou vyvolat investorský exodus z koruny, což by prudce stlačilo její kurz a zkomplikovalo by boj s inflací.
Na druhou stranu platí, že s ohledem na data z české ekonomiky nemá národní banka důvod cyklus snižování sazeb zcela zastavit. Stále vidíme, že hospodářská aktivita není příliš vitální. Nicméně ČNB by měla snižovat úroky s nižší kadencí ke čtyřprocentnímu cíli na konci roku. Na minimálně jednom z nadcházejících letošních zasedání by banka měla zvolit možnost ponechat úroky beze změny.
Rozhodování ČNB není triviální. Musí zajistit návrat ke stabilním cenám bez nutnosti zbytečně prohlubovat ekonomickou bolest. Jak ovšem vychází ze zákonného mandátu, inflace musí být pro banku prioritou. ČNB by taktéž měla usilovat o znovuzískání reputace, kterou pošramotila inflační epizoda z předchozích let. Pro následující čtvrteční zasedání bankovní rady je proto správnou volbou snížit úroky nanejvýš o čtvrt procentního bodu.
Autor je portfolio manažer společnosti Cyrrus.
