Argentinský prezident Javier Milei v pondělí v Praze promluvil o tom, jak redukovat přebujelé státní instituce. Jeho radikální ekonomické reformy sleduje celý svět. Co si z jeho receptů vzít třeba i jako inspiraci ke snižování přebujelé byrokratické zátěže, která Česko celá poslední desetiletí chronicky trápí?

Efektivní vláda je cestou ke konkurenceschopné ekonomice. S takovou jednoduchou ideologií přichází Javier Milei na světové politické kolbiště. Česko sužované léta neřešenými administrativními překážkami si může z řady jeho receptů vzít ponaučení. Ale je třeba mít na paměti, že Milei dělá reformy v zemi, která je prakticky na dně a kterou trápí inflace, oproti níž je ta nedávná česká jen mírným vánkem vedle uragánu. 

Pusťte si exkluzivní záznam přednášky Javiera Mileie v Praze

Milei se kromě svého vystoupení s motorovou pilou nejvíce proslavil videem, kde zběsile odtrhuje názvy jednotlivých ministerstev a vykřikuje přitom španělské „afuera”, tedy „pryč”. Česko ale nemá ani tak problém s počty ministerstev a úředníků jako se zbytečně velkou mírou nesmyslné agendy, kterou nařizují nedokonalé zákony. Pokud by současnou agendu měl řešit ještě nižší počet špatně placených úředníků než teď, přinejlepším by vzniklo takzvané úzké byrokratické hrdlo, v němž by moc státu nad jednotlivci ještě vzrostla. Přinejhorším by to pak v nyní nastavených českých podmínkách vedlo ke kolapsu.

Českému státu chybí data a fakta

Česku chybí v první řadě jednodušší zákony třeba právě v tolik skloňovaném stavebním řízení, které zemi stále stahuje mezi rozvojové trhy a poměrně zásadně brzdí zdejší ekonomický růst, ale i řešení řady sociálních problémů. V druhé řadě Česko potřebuje mnohem víc digitalizovat a propojovat veřejné agendy včetně předávání informací a peněz, na což dlouhodobě upozorňuje například Národní ekonomická rada vlády.

Český státní sektor také dosud není úplně zvyklý pracovat na základě dat, která je třeba více využívat i při tvorbě nové legislativy. Hodnocení dopadů regulace (RIA) tu sice formálně existuje, ale v praxi vůbec nefunguje dobře a neplní tak svou roli, tedy napomáhat efektivnímu vládnutí, jak také v pondělí padlo na žofínské konferenci.

Čtvrtinové snížení administrativy by přineslo HDP až 25 miliard

Bez výše popsaných změn se v Česku žádných škrtů ani nedočkáme, protože reálně nejdou provést a nezvládne to ani ta nejvíce pravicová vláda, kterou si lidé případně zvolí. Administrativní zátěž přitom v Česku podle údajů ministerstva průmyslu a obchodu vyjde na téměř 50 miliard korun ročně a pouze čtvrtinové snížení byrokratické zátěže by se podle dat Hospodářské komory promítlo až 25 miliardami do růstu HDP.

Je ale fakt, že takzvané oportunitní náklady toho, co v ekonomice a zejména v inovacích mohlo bez byrokratické zátěže vzniknout, se velmi těžko měří. Pokud se ale podíváme na státy, které mají administrativu znatelně nižší, je z jejich ekonomického růstu zřejmé, o co všichni přicházíme. Takové může být i současné srovnání USA a Evropy, jejichž hospodářské úrovně se už několik desetiletí vzdalují. A to v neprospěch Evropy.

Argentinský prezident Javier Milei v pondělí v Praze promluvil o tom, jak redukovat přebujelé státní instituce. Jeho radikální ekonomické reformy sleduje celý svět. Co si z jeho receptů vzít třeba i jako inspiraci ke snižování přebujelé byrokratické zátěže, která Česko celá poslední desetiletí chronicky trápí?

Efektivní vláda je cestou ke konkurenceschopné ekonomice. S takovou jednoduchou ideologií přichází Javier Milei na světové politické kolbiště. Česko sužované léta neřešenými administrativními překážkami si může z řady jeho receptů vzít ponaučení. Ale je třeba mít na paměti, že Milei dělá reformy v zemi, která je prakticky na dně a kterou trápí inflace, oproti níž je ta nedávná česká jen mírným vánkem vedle uragánu. 

Pusťte si exkluzivní záznam přednášky Javiera Mileie v Praze

Milei se kromě svého vystoupení s motorovou pilou nejvíce proslavil videem, kde zběsile odtrhuje názvy jednotlivých ministerstev a vykřikuje přitom španělské „afuera”, tedy „pryč”. Česko ale nemá ani tak problém s počty ministerstev a úředníků jako se zbytečně velkou mírou nesmyslné agendy, kterou nařizují nedokonalé zákony. Pokud by současnou agendu měl řešit ještě nižší počet špatně placených úředníků než teď, přinejlepším by vzniklo takzvané úzké byrokratické hrdlo, v němž by moc státu nad jednotlivci ještě vzrostla. Přinejhorším by to pak v nyní nastavených českých podmínkách vedlo ke kolapsu.

Českému státu chybí data a fakta

Česku chybí v první řadě jednodušší zákony třeba právě v tolik skloňovaném stavebním řízení, které zemi stále stahuje mezi rozvojové trhy a poměrně zásadně brzdí zdejší ekonomický růst, ale i řešení řady sociálních problémů. V druhé řadě Česko potřebuje mnohem víc digitalizovat a propojovat veřejné agendy včetně předávání informací a peněz, na což dlouhodobě upozorňuje například Národní ekonomická rada vlády.

Český státní sektor také dosud není úplně zvyklý pracovat na základě dat, která je třeba více využívat i při tvorbě nové legislativy. Hodnocení dopadů regulace (RIA) tu sice formálně existuje, ale v praxi vůbec nefunguje dobře a neplní tak svou roli, tedy napomáhat efektivnímu vládnutí, jak také v pondělí padlo na žofínské konferenci.

Čtvrtinové snížení administrativy by přineslo HDP až 25 miliard

Bez výše popsaných změn se v Česku žádných škrtů ani nedočkáme, protože reálně nejdou provést a nezvládne to ani ta nejvíce pravicová vláda, kterou si lidé případně zvolí. Administrativní zátěž přitom v Česku podle údajů ministerstva průmyslu a obchodu vyjde na téměř 50 miliard korun ročně a pouze čtvrtinové snížení byrokratické zátěže by se podle dat Hospodářské komory promítlo až 25 miliardami do růstu HDP.

Je ale fakt, že takzvané oportunitní náklady toho, co v ekonomice a zejména v inovacích mohlo bez byrokratické zátěže vzniknout, se velmi těžko měří. Pokud se ale podíváme na státy, které mají administrativu znatelně nižší, je z jejich ekonomického růstu zřejmé, o co všichni přicházíme. Takové může být i současné srovnání USA a Evropy, jejichž hospodářské úrovně se už několik desetiletí vzdalují. A to v neprospěch Evropy.