Úplné zatmění Slunce není zase až tak vzácný jev, tedy pokud máte možnost cestovat po celé zeměkouli a vždy se dostat do oblastí, odkud jej lze pozorovat. Opakuje se zhruba jednou za 1,5 roku.
Loni v dubnu si tak mohli tuto událost užít lidé ze severozápadního cípu Austrálie, východního Timoru a severozápadní části Papuy Nové Guiney. V roce 2021 se pak zájemci o pozorování museli zajet podívat až na Antarktidu. Letos v dubnu zase bude možné sledovat to, jak Slunce zmizí za před ním přecházejícím Měsícem, ve státech jako Mexiko, USA a Kanada. V Evropě pak bude tato událost pozorovatelná v roce 2026 z některých částí Španělska.
Úplné zatmění Slunce je možné ze Země pozorovat proto, že je Měsíc přibližně 400× blíže k Zemi než Slunce a zároveň je také asi 400× menší. Nebylo tomu tak vždy. A i v budoucnosti se budeme muset s tímto úkazem rozloučit. Měsíc se totiž od nás vzdaluje rychlostí necelé čtyři centimetry za rok.
Konkrétně je to 3,8 cm ročně a jak připomíná Kasha Patelová ve svém sloupku v deníku The Washingon Post, je to zhruba rychlost, jakou rostou nehty na prstech na rukou. Nám pozemšťanům se to může zdát velice málo, ale z hlediska historie vesmíru není tak vzdálená doba, kdy už bude Měsíc příliš daleko, aby zvládl z pohledu odněkud ze Země zcela zakrýt sluneční kotouč a vytvořil úplné zatmění Slunce.
Patelová vysvětluje, že se tak stane, až se Měsíc vzdálí o zhruba 23,5 tisíce kilometrů. A to by mělo trvat asi 620 milionů let. Může to však být o něco dříve, jak v jejím textu upozorňuje Noah Petro, který se v NASA nyní zabývá přípravami mise Artemis III, v jejímž rámci mají přistát lidé na Měsíci.
„Vzhledem k tomu, že se očekává, že Slunce se za tu dobu zvětší, úplná zatmění Slunce mohou zmizet o něco dříve,“ vysvětluje Petro. To však nebude nic proti tomu, až se za přibližně pět miliard let od nynějška Slunce dostane do fáze, kdy mu v jádru dojde většina vodíku a nastoupí svou cestu ze žlutého trpaslíka na rudého obra.
Konec prvního meteorického roje nového roku
Úplné zatmění Slunce ovšem není jediná událost, které tu s námi nebude věčně. Jsou to i pravidelné meteorické roje. Některé z nich se postupně vytratí a jiné možná přibudou. Jistota v tomto ohledu panuje u toho, který se objeví jako první v každém roce.
Meteorický roj Kvadrantidy je viditelný zhruba od prvního ledna vždy po následujících deset dní. Zajímavé jsou i tím, že mají relativně krátkou dobu aktivity. Je to dáno tím, že jejich dráha je prakticky kolmá na dráhu Země.
Již nyní se však ví, že v delším časovém horizontu Kvadrantidy nejspíš zmizí z naší oblohy. Dráhu částeček totiž ovlivňuje nejhmotnější planeta sluneční soustavy Jupiter. Svou gravitací postupně mění jejich trajektorii tak, že za tisíce let již oběžnou dráhou Země protínat nebudou.
