Diskety (nebo-li floppy disky) byly jedním z prvních masově používaných přenosných médií pro ukládání dat. Na trhu se objevily v 70. letech 20. století. První komerčně dostupná 8” disketa byla vyvinuta společností IBM. Brzy poté se objevily i menší varianty – v roce 1976 to byla 5,25” a nakonec v roce 1984 přišla poslední 3,5”, která se stala nejrozšířenější variantou.

Kapacita disket se postupně zvyšovala, avšak i v době vrcholu jejich slávy v 80. a 90. letech, byla jejich kapacita velmi omezená. 3,5” diskety měly obvykle kapacitu 1,44 megabajtů, což v té době bylo považováno za poměrně velké množství úložného prostoru. Média byla široce využívána pro přenos a ukládání dat, zejména pro programy, dokumenty a další soubory. Běžně byly diskety používány ve školách, kancelářích a domácnostech, jako jeden ze zdrojů dat pro počítače či speciální přístroje. Jinými slovy, bylo na nich uloženo vše podstatné pro to, aby stroje vykonávaly, co měly.

Diskety (nebo-li floppy disky) byly jedním z prvních masově používaných přenosných médií pro ukládání dat. Na trhu se objevily v 70. letech 20. století. První komerčně dostupná 8” disketa byla vyvinuta společností IBM. Brzy poté se objevily i menší varianty – v roce 1976 to byla 5,25” a nakonec v roce 1984 přišla poslední 3,5”, která se stala nejrozšířenější variantou.

Kapacita disket se postupně zvyšovala, avšak i v době vrcholu jejich slávy v 80. a 90. letech, byla jejich kapacita velmi omezená. 3,5” diskety měly obvykle kapacitu 1,44 megabajtů, což v té době bylo považováno za poměrně velké množství úložného prostoru. Média byla široce využívána pro přenos a ukládání dat, zejména pro programy, dokumenty a další soubory. Běžně byly diskety používány ve školách, kancelářích a domácnostech, jako jeden ze zdrojů dat pro počítače či speciální přístroje. Jinými slovy, bylo na nich uloženo vše podstatné pro to, aby stroje vykonávaly, co měly.